Diligo

Prosím, podpořte svým hlasem projekt "O krásách naší země"!

9. června 2018 v 13:05 | Alétheia
Jedna andělská kreativní holka měla úžasný smysluplný nápad popularizovat krásné a mnohdy zapomenuté české památky ve fotografiích pomocí projektu "O krásách naší země". Dozvědět se víc a hlasovat pro ni, abyste ji podpořili k výhře finančních prostředků v tomto start-up projektu, můžete na:


... Protože ten nápad může být přínosný pro spoustu lidí, inspirativní a radostný, a má to smysl. Takže MOC PROSÍM, věnujte těch několik kliknutí a podpořte ji a nejlépe sdílejte dál s kýmkoli, komu několik kliknutí nevadí nebo i kdo by měl rád památky. (o=0 Budu vám moc a moc vděčná.

Alétheia

My Indigo

12. listopadu 2017 v 19:48 | Alétheia
Pravděpodobně jste si již všimli...

Sharon den Adel - My Indigo:




Dream Too Much

30. září 2017 v 22:29 | Alétheia
Nic naplat, dáme si tu mamču s depresivní strukturou osobnosti ještě jednou. (o=0

Amy Lee - Dream Too Much:



Něco bude

17. září 2017 v 21:58 | Alétheia
Tak jsem koukala, že mi YouTube předhodilo Imperfection. V docela příhodnou dobu, možná. U Evanescence mám už celá léta pocit, že kašlou na všechno. (o=0 I když, kdybych měla miminko, asi bych taky už kašlala na všechno. Těžko říct. Takžeee... Jsem si říkala, že by bylo hezké sem ten klip přidat prostě proto, že Evanescence vydají nové album, o kterém ale vlastně není korektní říkat, že je to nové album, nýbrž nějaké projektové album či co. - Svým způsobem další kašlání na všechno, není-liž pravda? (o=0

Ale Imperfection je nová a já se na ni nezlobím, i když mi ten klavír na začátku připomíná něco jiného a už dávno známého. Stejně jako určitá sekvence melodie před posledním refrénem - lidi, no tak, tohle už tady jednou bylo, přiznejte si to... (Konec Your Star, ale pšššt!) Nicméně ty smyčce a ta jedovatost té písničky jsou vskutku moc příjemné. Užijte si to:

Evanescence - Imperfection:


The Eagle Flies Alone

11. září 2017 v 17:36 | Alétheia
Potřebujete trochu uřvané a nezaměnitelné Alissy? Já jo... Vždycky, když mám vztek, tak Arch Enemy jsou nejlepší volbou. A před několika dny vydali nové album. Které jsem ještě ani nestihla docenit. Chci sem prostě jen tak nacpat tenhle klip...:

Arch Enemy - The Eagle Flies Alone:


... Čím víc se na to dívám, tím víc... Nemůžu si pomoci, ale je to prostě úžasně efektní. (o=0

Je to tady, je to tady!!!

1. září 2017 v 22:03 | Veritas
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!

... Těšili jste se na EP The Solace System od Epiky? A taky jste zapomněli, že je dnes 1. září? Nebo spíš že se to právě 1. září týká???

Tak já jsem se právě málem zcvokla dokonalostí nad Architect Of Light, na kterou jsem se nejvíc těšila. Nuže, pro dnešek je to jasné - nesuicidovat, nýbrž poslouchat pořád dokola a těšit se na tričko s tímto dokonalým, dokonalým, dokonalým artworkem:

Epica - Architect Of Light:



... A já vím, že to slovo opakuji až moc často. (o=0 Ale copak snad nesouhlasíte?!? Oo=

The End Of The Book

25. srpna 2017 v 15:31 | Veritas
Veskrze stoprocentně čistě pozitivní písnička. - Pro děti. (o=0 Ten klip prostě musíte vidět. - A užít si ho celý.

Amy Lee - The End Of The Book:


Requiem For My Friend

20. srpna 2017 v 14:54 | Veritas
Miluju náhody. (Ty dobré, samozřejmě; ne ty, co vás rozsekají na kousíčky a donutí vás vykrvácet.) Opravdu moc.

A tak když jsem tady téměř před 3 lety psala článek o koncertě Within Temptation na Havířovských slavnostech 3. 9. 2014, ani ve snu by mě nenapadlo, že někdy vypátrám skladatele oné úchvatné úvodní skladby Lacrimosa, která burácela pódiem, než jsme mohli přivítat Sharon a kluky. Tím spíš proto, že jsem po ní nikdy nepátrala - Lacrimos je na světě prostě moc.
A víte, jak to dopadlo? Ukázal mi ji včera můj nejlepší kamarád - - - který ji celou tu dobu znal. (o=0 Nuže...

Zbigniew Preisner - Lacrimosa:




Když se budete vyhýbat tématu smrti, budete žít život plný úzkosti.

13. srpna 2017 v 14:30 | Fronésis
Já jsem moc nevěděla, co napsat do nadpisu, tak jsem se v něm snažila hned shrnout to nejdůležitější.

Zase se vracím ke svému oblíbenému tématu, kterým je smrt. Protože nedávno jsem někde zaslechla, že existuje internetová stránka, na které si můžete vybrat, jak chcete, aby vypadal váš pohřeb, co si na něm nechat zahrát za písničky a tak podobně. Tak jsem to samozřejmě potřebovala prozkoumat. Dnes jsem měla chvíli času, a tak jsem nepřemýšlela skoro o ničem jiném než o smrti.
Tenhle článek bude krátký a praktický - přiměly mě ho napsat pouze 2 odkazy, které tu s vámi chci sdílet, protože mi připadá důležité je vidět - přečíst nebo o nich popřemýšlet. První je ona již zmíněná stránka - je to hospicová iniciativa Moje smrt, která má zkrátka vést k tomu, aby se člověk mohl zamyslet nad tím, jak si záležitosti spojené se svou smrtí představuje. (Kolik procent lidí to totiž nikdy ani nenapadlo a jednají, jako kdyby byli nesmrtelní a měli tu být napořád?) Protože dokud člověk o smrti nebude myslet ani mluvit, bude to téma nejen velký zdroj existenciální úzkosti, ale ani jeho rodina nebude vědět, jak má vše tedy po jeho smrti zařídit. (A pak by vám na pohřbu nezahráli metal!!! - No dovedete představit tu hrůzu!? Oo= ) Nuže zkuste si to tady:


... A druhá stránka - na tu jsem se vlastně dostala odkazem z té první. Pokud už jste slyšeli o myšlence stát se po smrti stromem - nechat ho z těla pohřbeného vyrůst - a taky se vám ta představa docela líbí, pak si přečtěte tento rozhovor, který je velice podnětný. A pokud se vám ta představa nelíbí, tak si ho přečtěte taky a ona se vám líbit začne a to je potřeba:


A chcete slovo závěrem? (Několik desítek až set slov závěrem?) Společnost moderní doby a této civilizace tabuizovala téma smrti a skryla smrt pryč od našich očí a běžných zkušeností, protože si myslela, že nás tím uchrání od úzkosti ze smrti. Opak je pravdou. Smrt je ta nejpřirozenější věc na světě a v životě, stejně jako porod. Kdo s ní nemá zkušenosti, bude mnohem víc trpět úzkostí ze smrti. Někdy až za hranicemi zdraví ve smyslu patologií charakteru úzkostných poruch. (No - kolik lidí, kteří se vyhýbají myslet na smrt, jsou psychicky úplně v pořádku?)
Kromě toho, smrt je to, co dodává životu jeho hodnotu. Tím, že nás smrt limituje, nutí nás, abychom se sebou a ze sebe udělali něco a někoho lepšího. Nesmrtelnost by byla nejhorší trest - neexistovala by pro nás motivace dělat cokoli. Jen tím, že víme, že tu nebudeme navěky a máme málo času, který je velmi vzácný, se můžeme probrat a vynaložit ho nějak smysluplně na to, na čem nám záleží. Elisabeth Kübler-Rossová napsala, že "smrt je nejdůležitější věc v životě". V tomto smyslu se s ní dá souhlasit - díky smrti můžeme žít život takový, aby za to stál. Kdyby neexistoval konec, byli bychom živořící trosky bez záměrů. V rozhovoru je zmíněno, že "smrt přehází člověku životní priority". Ano, může být probouzejícím zážitkem, když vám někdo blízký zemře nebo se smrt jinak dostane blízko k vám - a může vás to opravdu změnit a obohatit, přimět více přemýšlet nad světem, vážit si života, užívat si ho a žít intenzivněji i s vyšším uvědomováním toho, že žijete. A budete šťastnější právě ve chvíli, kdy se v životě začnete věnovat tomu, co je smysluplné.
Fronésis

Speak To Me

27. května 2017 v 20:26 | Veritas
Tak jo, jsem dojatá. Už zase jednou. Viděla jsem málo takhle úchvatných klipů. ♥

Musím hned zase jít, abych našla text a význam, jen to sem vložím...

Amy Lee - Speak To Me:

Nejroztomilejší důvod k prokrastinaci

25. března 2017 v 22:58 | Veritas
A víte co? Ještě jeden článek, než zase vysublimuji...

Znáte Kitten Academy???




... Protože bych si sama moc přála zachraňovat koťátka, připadá mi naprosto geniální tenhle nápad na reality-show zaměřenou na koťátka. Vždy jde o taková koťátka, která potřebují domov, a tak účelem této reality-show, kde můžete sledovat koťátka 24 hodin denně, je motivovat nadšené lidi k tomu, aby si nějaké koťátko adoptovali. A koťátka pak budou nahrazena dalšími koťátky.
No a v čem je problém? Je to v Illinois. )o,= Což je trošičku smutné, protože jsem se asi úplně nehorázně zamilovala do malinké chundelaté bledě želvovinové Haddie, které zítra bude teprve měsíc. (A já bych ji nejradši spolkla, jak je roztomilá!) Jinak ale sledovat koťátka a být z nich na větvi lze bez omezení.
Pokud jsem to správně pochopila, tak Kitten Academy (where kitten learn how to cat (o=0 ♥) funguje od roku 2015. Mezitím už odchovala kolem patnácti kočičích rodin. Na YouTube také můžete najít záznamy ze starší doby, např. velkou část této středy jsem strávila sledováním, jak se mamince Angel narodila právě ta 4 koťátka, která jsou teď v akademii nejmladší. Upřímně, nejspíš jsem nikdy neviděla nic roztomilejšího. (A copak je pak důležitá nějaká diplomka, když přece KOŤÁTKA!!! ? (o=0 )
Takže, mí drazí, jestli máte rádi koťátka, budete mít nyní stejně jako já o zábavu postaráno. (Už navěky.) Abyste nepodlehli naprosto neovladatelné závislosti na sledování tohoto nepřetržitého živého vysílání, můžete se řídit stejným pravidlem jako já - dívat se jen při jídle. (Potom ovšem hodně dlouho jíte. Až 3x déle, než kolik je na dané - i sebezoufaleji malé - množství jídla potřeba xo=...) Pokud se v přímém přenosu zrovna nic neděje, lze si video vrátit zpátky až o 4 hodiny. Počítejte s časovým posunem - teprve když máme 1 hodinu odpoledne, koťátka zažívají 7 ráno a přepne se kamera z nočního vidění na barevné. Takže víc zábavy si asi užijete odpoledne a večer. A nezapomeňte taky navštívit tuhle jejich internetovou stránku plnou fotek a seznamovacích článků s rodinnými příslušníky: Jsou taaak sladcí... ♥

Veritas


PS: Neodpustím si - portrét malé Frappe. (o=0 Může snad mít někdo úchvatnější oči?

Vivaldi Metal Project - The Four Seasons

13. února 2017 v 18:18 | Veritas
Já jsem vám nedala vědět o Vivaldi Metal Project!? No to snad není pravda! xo=
Omlouvám se.


Abych se přiznala, artwork alba The Four Seasons mě snad uchvátil nejvíc z toho všeho, co s Vivaldi Metal Project souvisí. ♥ Není to nádherné?

Inspirativní týpek

12. února 2017 v 22:40 | Veritas
Já vím, že to v posledním roce na blogu vypadá, jako že jenom "sbírám" týpky, kteří jsou zajímaví a dá se nad nimi rozplývat nadšením, nejlépe nad nějakým jejich YouTube videem. Ale připadá mi teď vskutku nutné sdílet dalšího. Tentokrát konečně jednou nejde o hudbu.

Jde o fotografie. Velmi silně působivé fotografie v rámci několika různých projektů. A taky o dost utříděné názory, automatické podkládání psaného existujícími studiemi (to oceňuji), schopnost poukázat efektivní formou na to důležité, co bychom neměli přehlížet...
Prostě tenhle týpek je hodně inspirativní. Podle něj je to jediná správná a dostupná možnost, jak změnit svět - jednat sám tak, aby to snad mohlo inspirovat ostatní - a s tím už souhlasím docela dlouho.


... A když už musíte namítat, že na to teď nemáte čas, tak, proboha, prosím, aspoň se tam jenom tak koukněte. (Ty stránky se pak už čtou samy.) (o=0
Veritas

... A ještě malinko metalu.

10. února 2017 v 23:47 | Alétheia
... Protože tahle verze mě tak zaujala... Asi úplně ubila tu původní. Ta se mi sice líbí taky, moc, ale měla bych spíš poslouchat tuhle, která mě zbaví špatných vzpomínek spojených s tou první. A tohle je tak hezky, pohodlně tvrdé, že přesně z téhle zpěvačky bychom si měli vzít příklad, protože do toho vkládá - ne, nevkládá, ale krutě cpe - energie úplně nejvíc! (o=0 Nuže:

The Agonist - Take Me To Church:

Time Is Black!!!

9. února 2017 v 23:14 | Alétheia
Před chvílí jsem si všimla, že jsem v poslední době vůbec na blog nepsala. A měla jsem k tomu dobrý důvod - hned po zkouškách jsem zmizela na 2 praxe a začala jsem konečně, díky Bohu, pracovat na diplomce. A sice i teď bych měla (nebo ještě lépe - měla bych už spát před zítřejším nechutným vstáváním kvůli bezesmyslnému nucenému kurzu...), ale vzpomněla jsem si na jednu záležitost, ze které mám tak špatnou radost, že se tu o ní prostě musím zmínit:

Přiznávám se, začala jsem už taky poslouchat death-metal. xo= xo= xo=

Tak tohle je snad největší cápek vůbec! Oo=

29. prosince 2016 v 22:44 | Veritas
Proboha, ještě nikdy jsem asi neviděla nic neuvěřitelnějšího, než je tohle!!! Oo= Prostě fakt nestačím koukat. Dokonce si říkám, jestli to není nějaký trik! Oo= Tenhle týpek hraje na hudební nástroj schopný obstarat všechny důležité prvky skladby, kde tím hlavním je cinkání způsobené kovovými kuličkami, které padají na xylofon a zase se recyklují - to je prostě úplně jako z nějakého sci-fi snu. A naprosto geniální. Možná se mi to vlastně jenom zdá:


... Proboha... Já fakt nemůžu dál. (o=0 (Ty vole!!!)

... A ještě jeden cápek

6. listopadu 2016 v 13:43 | Veritas
Tohohle týpka mi ukázal kamarád. Je to další z neuvěřitelných hudebních nástrojů - PVC varhany nebo "rimba tubes". Zvukově to sice není tak krásné a kouzelné, jako byly skleničky, kalimby nebo jiné cinkání, ale přesto jde o velice pozoruhodný mechanismus - a uznejme, on je fakt hustej:

Epica - The Holographic Principle (recenze)

1. října 2016 v 1:20 | Veritas
Zase jedna z mých chronicky zdlouhavých recenzí. Máte na ni odvahu? (o=0


... I když se říká, že ráno je moudřejší večera (a i když už vlastně není večer, ale noc), pochopila jsem, že není jiné cesty než napsat to hned teď, protože jsem se před chvilkou přistihla, jak si v koupelně zpívám nejdřív začátek refrénu Universal Death Squad... A pak ještě tu část se "snake devouring its tale", která se mi moc líbí (o=0. Kdybych to nenapsala teď, tak možná už nikdy. Je třeba brát to tak, že zatímco u Tarjina alba (a Delain?) jsem na takové věci neměla čas, teď si to chci vynahradit, než se na dlouho odmlčím. Začala jsem totiž před několika dny psát diplomku, takže se tu se mnou pravděpodobně v budoucnu už nebudete setkávat - a pokud jo, znamená to, že něco je špatně. (o=0
Kromě toho, zrovna Epica si recenzi zaslouží. Úplně nejvíc. Žádná záležitost nebyla mnou letos tolik očekávaná jako tohle, tenhle geniální... Skvost. Beru to zároveň tak, že teď má to album týden (a kousek) na to, aby se mi zavrtalo hluboko do Mozku a do srdce; tak hluboko, že až se vrátím zpátky do civilizace, konečně si koupím CDčko s tím dlouho očekávaným bookletem.... (o=0 Takže do toho - dnes večer (v noci, nooo...) jsem to album slyšela poprvé; jedeme to ještě jednou:

Sonata quasi una Fantasia hraná na harfu

16. září 2016 v 12:02 | Alétheia
Věřte mi, je to kouzelné. (o=0
(Můžete poslouchat při čtení na vysvětlení - anebo číst nemusíte vůbec. A všimněte si, jak přelaďuje.)


The Piano Guys - A Sky Full Of Stars

21. srpna 2016 v 18:05 | Veritas
Narazila jsem na andělský cover s trochu umělým nebem a silně popsaným klavírem i cellem - a ta myšlenka se mi moc líbí.
Tohle nikdy nepřestane být krásné. (Anebo obecně - tohle nikdy nepřestane.)

The Piano Guys - A Sky Full Of Stars:


Tarja - Supremacy

8. srpna 2016 v 12:21 | Veritas
Takňák zbožňuju Muse. Napůl kvůli tomu, jak se mi jejich hudba líbí, a napůl když si vzpomenu, jak jsem je před čtyřmi lety začala poslouchat a co vlastně v té době provázeli. Proto jsem byla nadšená, když Tarja na tomto albu udělala cover právě písničce Supremacy od nich. Už jen tím výběrem interpreta je zajištěna vysoká inteligence a prostě se mi to líbí. (o=0 Pustila jsem si to na youtube už několik týdnů před vydáním alba - byl to záznam z nějakého festivalu. Teď přidávám jiný:
A vězte - tohle je neskutečně hustý. Takže jestli se vám chce, pusťte si tu písničku a počkejte si na to CIS!!!
(o=0 Neuvěřitelná...

Tarja - Supremacy:

Umřít dokonalostí....

16. července 2016 v 23:06 | Alétheia
... Bych mohla, kdyby se mi v životě podařilo zahrát tohle:



Není to... Prostě úplně nejvíc??? Ta slečna je naprosto úžasná. Jak je možné, že k dokonalosti stačí deset prstů? Oo= Teda vlastně jenom osm....! xo=

Tarja - Innocence

24. června 2016 v 22:59 | Veritas
Tak je tady, s úžasným klavírem na začátku.

Tarja - Innocence:


... Nejvíc se mě dotýká, že jde opět o totéž téma, o kterém jsem psala v lednu. Dokolečka dokola, pořád stejně důležité a podceňované - dysfunkční rodiny. Proto taky jak bych mohla to video neocenit?

Ještě jeden cápek...

14. května 2016 v 13:09 | Veritas
... Protože se nemůžu nepodělit. Miluju zvuk kalimby, je krásný:

A další cápek!

10. května 2016 v 12:02 | Veritas
Tak jo, jsem z těchhle lidí vážně uchvácená. To, co dělají, je prostě krásné a chvályhodné. (o=0

Tři týpci

6. května 2016 v 16:57 | Veritas
Já vím, že tohle není ani zdaleka duchaplný název článku (možná ho později přepíšu), ale bylo to to první, co mě napadlo, když jsem rozklikla tohle video, které je tak krásnéúchvatnéadokonalé, že si ho musíte pustit taky... Pokud si chcete vnést do života trochu klidu a harmonie:



Veritas

Mikro-učení

2. dubna 2016 v 17:07 | Fronésis
Zatímco si zálohuji věci z disku, chtěla bych se s vámi podělit o jednu super věc, kterou buď můžete úplně ignorovat, anebo by vám mohla v životě aspoň trošku pomoci. Doufám v to druhé.

Ve středu měla moje nejvíc andělská spolužačka referát na microlearning - mikroučení. Zaujal mě už samotný název, ale i celý obsah jejího referátu. Termín microlearning označuje učení po velice drobných krůčcích, což je efektivnější, než když se několik hodin v kuse nutíme zapamatovat si obrovský objem informací (jako noc před zkouškou). Nejvíce je tohoto jevu využíváno k memorování slovíček z cizích jazyků. To znamená, že když je vám několikrát za den předhozeno cizí slovíčko, které se opakuje (a je jich nenápadně čím dál víc, zatímco ta počáteční již zvládáte), zapamatujete si to mnohem snadněji, než když se hodinu a půl nutíte do dvou stránek, které jsou slovíček plné. (A nyní můžu ze zkušenosti také říct, že je to větší zábava.) Kromě paměti je samozřejmě i jednodušší udržet po kratší dobu pozornost.
A jak docílit toho, aby se k tomu člověk přiměl? Využívají se aplikace na chytrých telefonech nebo třeba tabletech - když tedy čekáte na tramvaj, nudíte se na přednášce nebo jste třeba na záchodě, stačí vytáhnout telefon a prohlédnout si třeba i jen tři slovíčka, nebo se klidně učit několik minut. Bohudík existuje mnoho takových aplikací, které jsou nabízeny zcela zdarma včetně stahovaných jednotek toho, co se chcete naučit. Skvělým faktorem také je, že vás do toho nikdo nenutí. Takto zapamatované drobné kousíčky informací vstřebá mozek snadněji, než kdyby šlo o větší celky. Konečně jsem uznala, že chytré telefony mohou být opravdu chytré, a okamžitě jsem po té možnosti chtěla skočit.
Již loni mi tak byla doporučena pro zlepšování angličtiny aplikace Memrise, do které jsem se ale nějak nedokázala přihlásit. Takže tentokrát jsem se na angličtinu vykašlala a zkusila pátrat - ještě na té samé přednášce, kde referát zazněl - po něčem, co by mi pomohlo učit se latinu. Záhy jsem mezi těmi aplikacemi zvolila Semper (zdarma), protože jsem si říkala, že když má ta aplikace latinský název - pořád - tak bude určitě latiny schopná. - A taky jo.
Můžete si samozřejmě zvolit jazyk (nebo klidně nějaký úplně jiný obor); můžete si zvolit i jakoukoli z těch nyní již mnoha microlearningových aplikací. Osobně znám zatím jenom Semper, ale i za ty tři dny jsem s ním vcelku spokojená. Takže teď ho zájemcům zkusím představit.

Isle Of Evermore

24. března 2016 v 19:44 | Veritas
... A dneska budu ještě chvilku otravovat, i když už je to na pováženou. Protože!!! Jsem začala v lednu poslouchat Avantasiu (konečně) a v neděli i Tobiasovo nejnovější album - - - kde mimo jiné interprety hostuje také Sharon. A ta písnička, kterou společně zpívají, Isle Of Evermore, je úchvatná. Nejen tím, že je to klidná, pomalá balada se zajímavými nástroji, ale také velice oceňuji, že zde Sharon dostala víc prostoru než jen jeden dva verše, jak tomu bylo u jejích předchozích setkání s Avantasií. (o=0 Tak se do toho ponořte....

Avantasia (Tobias Sammet ft. Sharon den Adel) - Isle Of Evermore:

Já ho zbožňuju!!! (o=0

24. března 2016 v 14:03 | Alétheia
Znáte tohohle týpka, že jo? Jmenuje se Tomio. A představte si, jak úúúžasné by bylo pomazlit se s ním naživo.... (o=0
První videa jsou (moje milované) televizní reklamy, kde je vidět výsledek náročné práce s absolutně svým kocourem, který má lepší hlášky než všichni lidé dohromady. A poslední video je potom ze zákulisí - co za tím vším vlastně stojí a na co všechno si musí chudáček celebrita zvykat, než se teda uráčí poslíčkovat k natáčení něčeho takového:

V koupelně:

A Beautiful Lie

26. ledna 2016 v 13:38 | Fronésis
... Und noch eine Musikgruppe, die ich schon seeehr lange kennen SOLLTE, aber die Wahrheit ist, dass ich mich dafür früher noch nicht interessiert habe. - Und es ist sinvoll.
Dieses Video erzählt über der Globalerwärmung und die "schöne Lüge" ist, wenn man sagt, dass es kein Problem ist, dass es nicht entsteht usw.

30 Seconds To Mars - A Beautiful Lie:


... Hey, vielleicht ist es nicht so schlimm, die Prüfungszeit (?) zu durchleben - weil es keine andere Zeit gibt, wenn ich so VIELE neue Musik kennen lerne.... (o=0 Hih, Prokrastinazion für immer. xo=

... Und es ist wieder da

20. ledna 2016 v 19:48 | Veritas
Wie kann man SO EINFACH in so viele Gruppen in einer so kürzen Zeit verliebt werden? xo=
Diese ist Xandria.

(Xandria - Sacrificium:)


... Natürlich kannte ich den Namen schon lange. Aber ich interessierte mich nie dafür...

Das muss ich hierhin einfach geben (o=0

26. prosince 2015 v 10:25 | Alétheia
... Weil es um einige Bilder geht, die ganz toll sind, obwohl sie oft schlecht sind, was die graphische Seite betrifft:

Glissando

7. prosince 2015 v 20:16 | Alétheia
Ich prokrastiniere schon wieder. xo= (Aber es ist nicht möglich, den Artikel für die Sozial Psychologie der Arbeit zu lesen. Sooo langweilig.... xo= ) Deshalb möchte ich diesen kurzen Artikel schreiben. Über dem (?) Glissando.
Ich habe erfahren, dass ein auf der Harfe gespieltes Glissando mein Lieblingsschall in der Welt ist. Es ist so wunderschön...! Und es gemahnt Zauber (weil das Glissando immer im Theater in verschiedenen Spielen so benutzt wurde). Es gibt (für mich) keine schönere Musikinstrumente als Harfen (obwohl Klaviers sehr in der Nähe stehen (o=0...) - und das Glissando ist dann die am meisten überwältigende Verwendung. Denn wisst ihr jetzt vielleicht nicht, wie ein Glissando lautet, gebe ich hier ein Video hin, wo die Technik kurz gezeigt wird:


Ich freue mich SOOO VIEL auf meine Harfe.... Ich KANN NICHT warten! Oo= Und weiß, dass es mich Weh tun wird, das Glissando zu spielen, aber es hat den Wert (o=0. ♥ Sooo zauberhaft...! ♥

... Und jetzt wäre es selbstverständlich praktisch, ein Lied, dass ich mag und das ein Glissando beinhaltet, nachzugeben. (o=0
Vorige Woche (oder vielleicht noch früher im November?) habe ich im Bett ein Buch gelesen und zu Pink Floyd dabei gehört - The Trial hat angefangen. Plötzlich habe ich dort ein Glissando erkannt, obwohl ich das in The Trial noch nie bemerkt habe. Das ist ein Fehler - aber auf der anderen Seite gibt es so viele Schälle in dieser Komposition, weil The Trial das ganze Orchester beinhaltet, dass es nicht zu überraschend ist. (o=0 Ich war entzückt, obwohl es nur einmal gespielt wurde.
Warte mal - nur einmal? (o=0 Die Übung für euch ist jetzt, in dem Lied das Glissando zu entdecken:


... So... Reiß die Mauer weg!

Tiamat - Cain

3. prosince 2015 v 17:13 | Alétheia


Jetzt (und gerade jetzt bedeutet "jetzt" tatsächlich jetzt (o=0...) bin ich wirklich verliebt. xo= )o,= Es ist nicht nur dieses Lied. Es ist wegen allen Liedern. Und es gibt fast keine Lieder von Tiamat, zu den ich keine Beziehung hätte. War es schon mal so intensiv?!? Oo=
(Ja, ich werde folgen - und werde hier sein....)
Ach, Gott, was passiert?!? xo= Ich fühle mich so ungewöhnlich, komisch und... Gefährlich. xo=
A.

Auf Deutsch!

2. prosince 2015 v 14:03 | Alétheia
Ok.
In der vorigen Woche (am Anfang des November) passiert etwas und ich bin plötzlich bewusst geworden, dass ich mich in Deutsch unbedingt verbessern muss - GLEICH. Denn mein Niveau ist schon tatsächlich katastrophal niedrig - und ich weiß nicht warum so viel (so schnell!) und würde dafür fast weinen - jetzt ist es nötig auf Deutsch sowohl zu sprechen, als auch denken und schreiben - überall, wo es so eine Möglichkeit gibt. Und das ist der Grund, warum mein Blog es auch auffressen muss. (o=0 Die größte Ignoration von mir - ich weiß, aber es wird mir jetzt wirklich egal sein, entschuldigung. Ich brauche jede Gelegenheit, das Schreiben ohne Fehler zu lernen, also versuche ich das auch hier und finde nicht wichtig, dass es zu langsam ist und zu viele Zeit dauert. Ich glaube, dass ein Blog auch dazu dienen sollte - eine Sprache zu üben. Es wird ein Paar Wochen oder Monaten dauern - und dann? ... Wer weiß? (o=0
Ihr müsst mir die Daumen drücken! ... Bitte. (o=0 Es wird ein bisschen mit dem Sinn meines Lebens verbunden, weil Deutsch das beste Ding, das ich geschafft habe, war... Und ich WILL NICHT vergessen - dann wäre ich total unfähig. )o,=
A.
PS: Ich entschuldige mich für die Fehler, die ich gemacht habe (?), weil ich das besser schreiben nicht kann.

Pluvia Novembris

1. prosince 2015 v 0:01 | Alétheia
(In Novembre...)

David Gilmour (8 vybraných skladeb)

15. října 2015 v 17:56 | Alétheia
Technická poznámka: Nemám čas, ale přidávám delší dobu rozepsaný článek, jen aby se tady něco dělo. A k němu musím připsat, že je to stý (tj. 100.) článek na tomto blogu. On by to asi pro normální lidi byl důvod k oslavě. Takže by si napsali samostatný článek s tou stovkou v názvu, ve kterém by o nic jiného nešlo, a třeba by vážně slavili. Jenže já stovky neslavím (a blog zanedbávám, zazdívám, ponižuji a nehrotím). Slavím totiž 32-ky, každou další (tj. 32, 64, 96...), a tady jsem na to zapomněla jako na smrt. Takže nic nebude. Prostě jenom je tu stovka a není to vůbec důležité. (o=0 Ale pro přehled - teď, aktuálně to platí. Možná jednou nebude, až zase smažu nějaký starší článek, protože to já občas dělám, když v něm jde o *****, a mám z toho pak dobrý pocit... Ale zatím je 100. článek tenhle:

Znáte ten pocit, že jste úplně mimo, když jste dávno věděli o existenci něčeho, ale nikdy jste po tom nepátrali, a teď, když to znáte, si najednou říkáte, jak jste byli hloupí, když jste to nenašli už dávno, protože je to úžasné a mohlo to být úžasné celou tu dobu? (o=0 Ty jo, dlouhé souvětí. No - tak přesně takovýhle pocit mám ohledně sólové tvorby Davida Gilmoura, která je prostě příjemná, pohodová a moc hezká. Tak jsem se rozhodla, že sem hodím několik jeho písniček, které se mi líbí nejvíc. A to je poslouchám teprve od začátku září (asi), i když už tak před 2 lety jsem musela vědět, že nějaká sólová alba vydal... No, je to prostě dekadentní. xo=

Safeguard To Paradise

24. srpna 2015 v 11:29 | Fronésis
Destrukce nikdy nemůže být klíčem ke zlepšení světa nebo postavení či posmrtného života jednotlivce. Nikdy. Neexistuje k ní důvod a přesvědčení, která jsou založena na předpokladu její nutnosti, jsou zkrátka nemocná.
Přála bych si, aby radikální islamisté poslouchali Epiku, rozuměli jejím textům a vzali si je k srdci. (Výsměch.)

The Greatest Show On Earth

23. dubna 2015 v 22:25 | Veritas
O této skladbě jsem se podrobněji rozepsala asi před dvěma týdny tady.
Ale teď se k ní musím nutně vrátit.

Asi bych tady tak blbě neprokrastinovala v noci před zkouškou těžší než státnice (ale ono to bude v pohodě...), kdybych si kvůli ní nepotřebovala vyplnit index. Nudná práce na 20 minut. Tak jsem si k tomu chtěla pustit tohle video.

Chyba. Ono je totiž naprosto úžasné. Skoro se od něj nedá odtrhnout. Perfektně vykresluje atmosféru i smysl Tuomasova díla...

Takže, jestli se mnou chcete být zadobře - povinně pustit! Hned teď a úplně celé. OKAMŽITĚ:




Film o celém životě, vesmíru a vůbec smrsknutý do 24 minut, to je oproti 13 (nebo 14?) miliardám let vlastně v pohodě, ne? (o=0 Takže... Nemáte se na co vymlouvat. "Bio-logie je smysl života a spadá do ní vše, o čem můžeme přemýšlet." A ráda bych k tomu dodala, že vše, co v tomto videu chybí, vlastně není vůbec podstatné. (o=0

Nightwish - Endless Forms Most Beautiful (recenze)

30. března 2015 v 22:27 | Veritas
Tak jsem tady, ale tohle bylo nevyhnutelné. Něco takového si zkrátka žádá recenzi.


... Je to ale o dost delší, než by recenze měla být, takže doporučuji nečíst. (Nebo alespoň potom nenadávat.)

Epica - The European Enigma Tour

22. ledna 2015 v 20:08 | Veritas
Předevčírem v noci jsem byla na koncertě Epiky. Poprvé v životě. Hned jsem chtěla napsat, jaké to bylo, ale až teď mám teprve čas. Obávám se, že budu k mnoha věcem poněkud kritická - a přitom možná polovina z nich s Epikou ani moc nesouvisí...


Lohtu

11. ledna 2015 v 17:18 | Fronésis
Možná všichni žijeme jen kvůli tomuhle:


... Možná, že celý svět je tu vážně jen kvůli dětem.
A možná, že žádný jiný smysl života ani není.

Transcendence

6. ledna 2015 v 16:43 | Fronésis

Jde změnit svět z pozice jednotlivce.

Labutí jezero

29. prosince 2014 v 19:47 | Veritas
Tak jsem byla včera ve Státní opeře na Labutím jezeře. A bylo to krásné. Zcela jiný zážitek, než když Labutí jezero jenom posloucháte ze sluchátek, a přitom se učíte, obědváte, běžíte do školy a ještě k tomu to musíte vypnout před koncem, což dokáže zkazit odpoledne. Nakonec nevadí, že se takhle krásné sny plní až několik let poté, co k vám poprvé přišly v podobě malého, hezkého nápadu...


(Fotografiemi odkazuji na stránky Národního divadla, odkud pocházejí.)

Týden přátelství

6. října 2014 v 22:11 | Fronésis
Nyní vyhlašuji Týden přátelství. Protože to prostě nikdy nebylo příhodnější. Věnujte se svým přátelům tolik, jak jen můžete, a pokud se nemůžete setkat osobně, alespoň jim zavolejte nebo napište. Je důležité na ně myslet, je důležité uvědomit si, že přátelství je to nejhodnotnější, co máme, a v neposlední řadě je třeba si tímto týden uvědomit, že to vše nemáme uctívat jen v tomto týdnu. Ne; pro své přátele bychom tu měli být pořád. A na 100%.
Protože co by byl život bez nich?

Instrumentálky

4. října 2014 v 17:21 | Fronésis
Dneska jsem tak šla z parku, když začala hrát ze sluchátek Terminal Frost. Pozastavila jsem se nad tím, jak je úžasná, a usoudila jsem, že instrumentální písničky by si zasloužily už konečně taky vlastní článek jakožto poctu. Protože mám ráda číslo 8, je tak krásně obsesivně repetitivní a prostě hezké, tak vyberu 8 skladeb, které rozhodně stojí za to, ale budou jen od mých nejoblíbenějších interpretů (někteří se budou opakovat, protože nejoblíbenějších interpretů mám 7 a někteří z nich vůbec instrumentální skladby neprodukují). Bude to tedy ryze výběr vyoperovaný z mého srdce. Můžete u toho třeba kreslit nebo se učit slovíčka na příští týden.

Začněme tedy právě jí:

1. Terminal Frost od Pink Floyd...:

Lopulta olemme kuitenkin yksin

9. července 2014 v 14:34 | Alétheia
Jsme tak krásní... A tak smrtelní.
A přátelé jsou hrozně daleko.
Lopulta olemme kuitenkin yksin.

Klíčová slova

11. června 2014 v 23:41 | Alétheia
Nevím, co mě to napadlo.
Vlastně si vzpomínám, že můj nápad to nebyl. Ani náhodou. Je to jen trapně inspirováno jinde: Když jsem sháněla podklady pro zadání své bakalářské práce, dostala jsem se na blog jednoho amerického profesora. Podle fotek mu bylo tak kolem šedesátky a podle toho, že mi dvakrát neodpověděl na mail (takže si budu muset během prázdnin sestrojit dotazník sama, i když ten jeho je vskutku nesmírně šikovný )o,=...), je buď až na půdu zaneprázdněný, anebo již mrtvý. (No vážně, něco takového nemáte jak zjistit. Tím by se vyřešily obavy o souhlas k použití dotazníku, protože mrtvý člověk vás za to stíhat nebude, jak se diskutuje mezi spolužáky, ale tohle nechci riskovat a hlavně mu nepřeji, aby byl mrtvý, protože vypadá, že může učinit ještě několik super výzkumů.) Dál byste podle obsahu jeho blogu usuzovali, že je buď přehnaně sebevědomý, což by k jeho národnosti a jeho titulu ovšem nebylo nic překvapivého, anebo že je to cápek. Vybrala jsem si možná obě možnosti, ale proč vlastně cápek?
Protože jeden z obrázků na tom blogu byla děsná spousta klíčových slov. Klíčových slov týkající se toho, o co se (především ve svém profesním životě) zajímá. A mě to dostalo. I teď na to koukám, abych viděla, jak to vypadá. Odhadem je tam těch slov několik set až tisíc.
Znáte takové ty stránky, kde se vyskytuje pohromadě mrtě slov, některá větší a výraznější (možná podle toho, kolik lidí na ně kliká...?), jiná drobná a nepatrná? Tak přesně tohle tam ten cápek měl. Udělané podle svého. A mě taková věc samozřejmě nadchla. Uložila jsem si někam hluboko dozadu do jedné z asociačních oblastí mé mozkové kůry, že jakmile budu mít trochu času, chci tohleto taky.
Chci dát dohromady klíčová slova mého života.
Samozřejmě úplně jinak. Ten cápek se totiž ve své práci zajímá o závislosti, takže tam bylo hned několik slov spjatých s drogami. Já drogy nesnáším, jedinou výjimkou je čokoláda, takže nic takového. Ovšem, každý má jiná klíčová slova. A protože nejsem ani profesor (a ani nebudu), ani ještě nevedu plodný život na akademické půdě (a taky doufám, že nebudu...), chtěla jsem to spíše zaměřit obecně na to, co mám ráda a o co se zajímám. Nebo co úplně zbožňuji. A tak podobně. Nechtěla jsem to nijak konkrétně omezovat.
Takže tady jsou... Klíčová slova (mého života):
Klíčová slova. Neobsahují vlastní jména osob z mého okolí ani názvy písní až na výjimku, protože to by bylo moc komplikované a obsáhlé a eticky problematické. Lze je roztřídit do kategorií. Celkem je jich tam 554 a myslím, že mě stejně časem napadnou další. Takhle by tedy vypadala klíčová slova mého života aktuálně, dneska. Nikdy jindy už by asi nebyla stejná.

... A víte, v čem je problém? Že pokud by si tohle někdo prohlédl a zapamatoval, tak toho o mně bude vědět hrozně moc. Vlastně mě kromě klíčových slov nenapadá efektivnější způsob, jak o sobě říct někomu všechno podstatné.
Tak proč jsem to proboha udělala?

Víte, co je na behaviorismu skvělé?

6. června 2013 v 15:22 | Veritas
Jsou to dvě věci! A obě můžete vidět v následujících videích:

Ensilumi satoi kahdesti...

13. února 2013 v 10:45 | Alétheia
Stála jsem před katedrálou a snažila se si z ní zapamatovat co nejvíc detailů. Jak moc dobrou paměť můžeme mít, pokud opravdu chceme? Je možné zapomenout i tenhle okamžik, nejkouzelnější ze všech, co zde zatím skrze mě plynuly?
 
 

Reklama


Rubriky