Delevi

Zapomenuto VIII

25. srpna 2017 v 18:53 | Alétheia
Osmý design (fakt!? Mně se zdá, že už musí být přinejmenším dvanáctý...!) ....

Suicidovat, či nesuicidovat?

(srpen 2017 - doposud)

Kdo proklatě jsem!?

25. září 2016 v 12:38 | Alétheia
Napadlo mě, že bych se mohla nějak popsat, aby každý hned viděl tu znepokojivou představu před vnitřníma očima, a tak až mě někdo potkáte a hned poznáte, že jde o mě, můžete se mě zeptat, proč ten blog vlastně nezruším. Nuže...:

Vypadám přesně jako můj otec - až na ty oči, ty mám po matce. Znáte tu hlášku z Harryho Pottera? Tak na mě přesně sedí. Mám velmi podobné oči jako moje maminka. A moje gymnázium mi pod ně vyrylo tmavé kruhy, které tam už budu mít navěky a které jsou výraznější než ty oči samotné. Ty oči se často usmívají a v tu chvíli vypadají vůbec nejlíp. Taky často pláčou a v tu chvíli asi vypadá nejlíp můj obličej jako celek. Anebo v pozdních nočních hodinách (či při nemocech horního zažívacího traktu), kdy je bledší než obvykle. Moje přední horní zuby vypadají jako dva miniaturní náhrobní kameny z bílého mramoru, jenom spočívající vzhůru nohama, a moje vlasy zas jako mírně toxický vodopád, který začíná v denním světle a končí ve tmě. (Nebo aspoň dneska.) Jsem směšně malá pro potřeby diváka metalových koncertů a údajně moc hubená, i když podle mě spíš úplně normální, až na ty krátké nohy s tlustými stehny, což mě hluboce uráží a nadpozemsky rozčiluje vždycky, když si chci koupit džíny, které nedopnu, ale zato mě přesahují o dobrých 20 - 25 centimetrů. (Taky máte pocit, že dnešní svět šije pro anorektičky? A přitom mu v tom nechcete vyhovět a podřídit se?) Vypadám, aspoň soudíc podle netaktních a protivných výroků cizích lidí v mém okolí, kteří užívají tykání a ještě horší obraty, jako že jsem zhruba o 8 - 10 let mladší než doopravdy, a vlastně nevím, jestli je normální, že jim to zazlívám, místo abych s tím byla spokojená. A jsem lidská, příliš lidská.

A abych to nějak Monty-Pythonovsky utnula, tak tohle všechno, tedy jak vypadám, vůbec nesouvisí s tématem článku, tedy kdo proklatě jsem nebo kdo si ta holka sakra myslí, že je. Takže teď něco úplně jiného - nejegocentričtější článek ze všech (ergo potenciálně velice nudný):

Nyt kaikki palaa!

12. července 2016 v 21:23 | Alétheia
Celý svět hoří, hroutí se na jednu hromadu a co nevidět lehne popelem.
A i když spousta lidí tvrdí, že hudba léčí, tak ani tenhle týpek z Finska to nijak nezachrání, i když je vážně sexy a taky vážně na pěst, ale hlavně je s podivem, jak duchaplné texty dokáže napsat vedle těch znechucujících, i když by od toho člověk (člověk = já) příliš mnoho inteligence nečekal. A nezachrání svět z plamenů ani přesto, že má krásné jehňátko:



Kolikrát můžete přežít vyhoření?

Co s ním?

10. května 2016 v 22:33 | Veritas
Tak mě napadlo se na chvilku pozastavit a prokrastinovat (jooo, je to tady, učím se "Řízení lidských zdrojů"... Zní to jako robotika nebo otrokářství, ale ve skutečnosti jsou to nějaké manažerské kecy a vůbec to s psychologií nesouvisí.... Zvracející smajlík neexistuje.), abych si ujasnila, co bych ještě chtěla udělat s blogem nebo na blogu, aby to zároveň trošku dávalo smysl:
  1. Popularizovat latinu
  2. Popularizovat harfy
  3. (Změnit design na něco, co by víc připomínalo ROR ♥, ale nebojte, jenom na chvilku - konečně mě napadl způsob, jak to udělat, abych si původní nastavení úplně nerozhodila....)
  4. Trošku spravit tu rubriku s latinskými překlady a hlavně do ní víc něco nacpat - teď už tu nemám slovník, ale o prázdninách by to hypoteticky šlo.
Takže mi z toho vyšlo jedno jediné: Musím sem dát tenhle obrázek jako takový alespoň maličko nadějný příslib:


... Jedná se o vysoce pozitivně motivující plakát z Katedry klasické filologie. (o=0

Trošku křiku?

27. dubna 2016 v 13:21 | Alétheia
Tak jsem si řekla, že napíšu článek ještě před tím rozepsaným a víc zamýšlejícím se. Tenhle je tudíž úplná kravina:

Ještě nikdy jsem nedělala nic tak zvrhlého jako v sobotu v noci: Pouštěla jsem si klipy od Arch Enemy. xo=

Teda řeknu vám, když jsem tu zpěvačku slyšela poprvé, což bylo asi před rokem, moje hlava to prostě nebrala. Jak může takové zvuky vydávat žena? To přece NENÍ MOŽNÝ!!!, říkala jsem si v duchu. - Ale bylo, a viděla a slyšela jsem to na vlastní oči, uši, okcipitální laloky a primární akustická centra. Ona to vážně dělá. Vážně takhle příšerně řve, i když je to žena. A já to nechápu. Vždycky jsem si myslela, že tohle můžou dokázat jen muži, protože ženy mají o oktávu vyšší hlas a nemůžou jít tak hluboko. Ona, říkejme jí třeba Alissa, úplně zbořila spoustu mých prekonceptů, které se týkaly pochopení fyziologie hlasivek, principů akustiky a vůbec.
Né že bych to tenkrát poslouchala - zhlédla jsem jeden klip a stačilo - koneckonců takové žánry moc nevyhledávám. V kapelách, které poslouchám, jako třeba Epica, mi takové "prasozvuky" nevadí, ale ani nemůžu říct, že by se mi líbily a že bych je vyžadovala primárně. Spíš mi připadají takové úsměvné - zkrátka jsem vůči tomu imunní na rozdíl od mnoha lidí, kterým při nich není dobře. Naopak je growling možná celkem kontraproduktivní, protože většině toho, co je takovým řevem "řečeno", není příliš rozumět, a tak je potom škoda, když ty nejdůležitější pasáže vlastně v tom zvuku zaniknou a zůstanou nezachyceny (jako třeba "Don't forget you're able to Design Your own Universe!". A to je proklatě podstatné!). Druhý důvod té kontraproduktivity je ve skutečnosti, že tenhle zvuk lidem v hudbě - co jsem pochytila - vadí asi nejvíc ze všeho, což nechápu, ale akceptuji - mně se třeba zvedá žaludek z toho, co je v technu a jemu podobných odvětvích... A nesu to mnohem hůř. A tak metal odrazuje spoustu jinak potenciálních posluchačů, kterým by se takové písničky bez toho řevu jinak možná líbily. A co hůř - oni si pak myslí, že je metal jenom o tomhle, a zavrhnou ho celý. Podle mě je growling o efektu, ne o estetice - tenhle řev prostě nemůže být hezký (stejně jako historický román, který se odehrává v koncentračním táboře - nemůže to být hezké, ale může to být dobré po stránce kvality... Hodnotné jiným způsobem!), ale je to zkrátka něco jiného, s čím se u jiných žánrů nesetkáme. Taky asi víc oceňuji takové skladby od Epiky, ve kterých se neřve, ale z poloviny je to dáno právě tím, že se o ně můžu s někým podělit, aniž by to celé odsoudil (a mě za to, co poslouchám, jakbysmet). Některé kapely jsou vskutku své, a tak se tou obecnou neoblibou growlingu nenechávají odradit a je jim to jedno (že tím přicházejí o spoustu lidí, kteří by si možná koupili CDčko) - cílová skupina je prostě užší. Arch Enemy je na tom ještě jinak: Oni tam - z toho, co jsem zatím viděla - ani žádný obyčejný zpěv nemají. (Nebo mají? Klidně mě edukujte.)
I když jsem si potom často na Alissu vzpomněla, protože mi připadala jako taková nezapomenutelná, výrazná a originální postava, a dokonce jsem o řevu mluvila se svým učitelem zpěvu, který mi vysvětloval, že nejde o hlasivky, nýbrž o prostor k rezonaci zvuku v lebečních dutinách, a proto jsou toho schopny i ženy, nějak jsem se k té hudbě nevracela. Tentokrát jsem si ale řekla, že si několik klipů pustím. I když jsem z nich moc neviděla, protože jsem u toho něco psala, celkem se mi to líbilo. Ona je taková energická. A hlavně - má modrý vlasy. Ty jo, prostě... (o=0 Je zajímavá.
No, a tak jsem si říkala, že bych to neměla tak zahazovat.
Po třech takových klipech jsem ale narazila na píseň Liar Liar od Kamelot, která mě zaujala víc a kde Alissa hostuje. Možná je to tím, že pro mě je hudba hlavně o melodii - a s growlingem o melodii přicházíme. Tak jsem se rozhodla, že sem ten klip dám. Vypadá tak nějak postapokalypticky, což je nejspíš pro efekt, i když jsem na tom nic nepochopila - ani proč je tam ten odporný kněz se rtěnkou (je-li to kněz), ani kdo je ta žena s hezkým zrzavým účesem, ani kdo je ta bezvládná žena s částí oholených vlasů na začátku... Ani kdo jsou ty zvláštní postavy v armádě a koho přesně jdou zabít. A už vůbec nevím, co tam dělá Alissa.
Ale víte, co je na tom nejpozoruhodnější - kromě jejího velkolepého účesu? (Ty jo, rohy, copánky...? Oo= Jak dlouho to dělali? A i přes tu složitost to vážně vypadá dobře...) - Nejpozoruhodnější je, že ona umí i normálně zpívat! Oo= (o=0 Docela jsem se tomu divila, ale není tam celou dobu jenom řev. Ona má i obyčejný, ženský a docela příjemný hlas. Tak jsem uvažovala, proč ho nepoužívá, když to umí... Ale asi by ho od ní nikdo nevyžadoval, protože zpívat je obvyklé. Možná si ta její kapela víc vydělá prostě tím, že Alissa tak neuvěřitelně řve.
Tady je...

Kamelot - Liar Liar:


Záchvatovité představy nejsmysluplnějšího poslání

25. února 2016 v 21:35 | Alétheia
... Když mně se chtělo aspoň jednou dát na blog něco, co píšu s nadsázkou. (o=0 Takovým tím způsobem, kdy si sami ze sebe děláte legraci, protože už vám nezbývá nic jiného, než se bezmocně bavit dalším takovým nápadem, který se vám rozhostil v hlavě. Takže tady je vysvětlení několika klíčových prvků dnešního dne:

Někdy prostě chcete...

23. února 2016 v 22:52 | Alétheia
... Zmizet taky.

Intellegendum

1. prosince 2015 v 4:28 | Fronésis
Rozhodla jsem se, že za celý listopad tady nepadne jeden jediný článek, takže sice jsem několik článků napsala už někdy na jeho začátku, ale naplánovala zveřejnění až na prosinec. (Kdy naopak nebudu stíhat ani dýchat - zápočťák a jiné hovadiny plus předvánoční averze a opět-roční bilancování - ale teď to těmito několika články pojistím napřed.) Prostě jen tak. Prostě proti blogu. (o=0 Aby tu vznikla krásně nelogická mezera, u které to svádí k otázce "Ale proč?". Prostě proto. Samoúčelně. Aby to bylo právě tak divné. Třeba jako tichá, ale ostentativně agresivní demonstrace proti něčemu, co ještě budu muset lépe promyslet, než článek dopíšu.
...

Zapomenuto VII

19. září 2015 v 20:04 | Alétheia
Sedmý design...

Campanarium Meum Cum Vespertilionibus

(září 2015 - srpen 2017)
... A jdeme vysvětlovat.

Zapomenuto VI

5. září 2015 v 0:50 | Alétheia
Slíbeno, splněno, zapsáno.

Šestý design... No, on vlastně nemá jméno. Mohli bychom mu říkat třeba "I'm breathing but why?", ale možná to tak nevydrží navěky. Na větvi.... )o,=
(září 2015)

Zapomenuto V

4. října 2014 v 22:17 | Alétheia
Chtělo to zjednodušit. Jen do černé a do bílé. Tak, aby to pochopil i neinteligentní systém blog.cz, protože už jsem měla až po krk té rozkostičkovanosti jakéhokoli složitějšího obrázku. (Tohle sice taky úplně nedal, ale budeme dělat, že to nikdo nevidí.)
A taky oslavit genialitu! Obrázek krávy jsem měla vypálený v Mozku už drahnou dobu... Minimálně měsíc a půl. Řekněme, že se stalo něco, po čem potřebuji mnohem víc Pink Floyd než kdy předtím.

Pátý design...

Atom Heart Mother

(říjen 2014 - srpen 2015)

Zapomenuto IV

9. července 2014 v 14:29 | Fronésis
Čtvrtý design...

If I could turn the hands of time, I would.

(červenec - říjen 2014)

Zapomenuto III

23. června 2014 v 0:25 | Veritas

Třetí design...

Silueta dokonalosti alias Regotizace blogu

(červen 2014)

... snad konečně nasměroval můj blog (po těch třech letech skoroignorace) aspoň trochu někam, kde ho chci mít:

Zapomenuto II

21. září 2012 v 21:24 | Alétheia
Druhý design:


Hand Of Sorrow

Zapomenuto I

21. září 2012 v 21:17 | Alétheia
Tohoto článku si nevšímejte, je úplně nepodstatný.
 
 

Reklama