Srpen 2017

Zapomenuto VIII

25. srpna 2017 v 18:53 | Alétheia |  Delevi
Osmý design (fakt!? Mně se zdá, že už musí být přinejmenším dvanáctý...!) ....

Suicidovat, či nesuicidovat?

(srpen 2017 - doposud)

The End Of The Book

25. srpna 2017 v 15:31 | Veritas |  Diligo
Veskrze stoprocentně čistě pozitivní písnička. - Pro děti. (o=0 Ten klip prostě musíte vidět. - A užít si ho celý.

Amy Lee - The End Of The Book:



Requiem For My Friend

20. srpna 2017 v 14:54 | Veritas |  Diligo
Miluju náhody. (Ty dobré, samozřejmě; ne ty, co vás rozsekají na kousíčky a donutí vás vykrvácet.) Opravdu moc.

A tak když jsem tady téměř před 3 lety psala článek o koncertě Within Temptation na Havířovských slavnostech 3. 9. 2014, ani ve snu by mě nenapadlo, že někdy vypátrám skladatele oné úchvatné úvodní skladby Lacrimosa, která burácela pódiem, než jsme mohli přivítat Sharon a kluky. Tím spíš proto, že jsem po ní nikdy nepátrala - Lacrimos je na světě prostě moc.
A víte, jak to dopadlo? Ukázal mi ji včera můj nejlepší kamarád - - - který ji celou tu dobu znal. (o=0 Nuže...

Zbigniew Preisner - Lacrimosa:





Citace měsíce X

16. srpna 2017 v 14:58 | Fronésis |  Legenda
Odcituji vám tady kousek Yaloma, než si to rozmyslím.

Irwin D. Yalom je výtečný americký psychoterapeut, hodně literárně plodný, tak možná znáte některé jeho beletristické počiny. Tohle bude ovšem úryvek z knihy Existenciální psychoterapie:

"Existenciální osamělost. Třetí základní záležitostí je osamělost - nikoli interpersonální osamělost se svým přívěškem samotou, ani intrapersonální osamělost (izolace od částí sebe samého), nýbrž fundamentální osamělost - izolace jak od živých bytostí, tak od světa - která jde hlouběji než jiná osamělost. Bez ohledu na to, jak blízko se sobě navzájem přiblížíme, zůstává tu konečná, nepřeklenutelná mezera; každý z nás vstupuje do života sám a musí z něj sám odejít. Existenciální konflikt je tudíž napětím mezi naším vědomím absolutní osamělosti a naší touhou po kontaktu, po ochraně, naším přáním být součástí širšího celku.
Absence smyslu. Čtvrtou základní záležitostí čili podmínkou existence je absence smyslu. Musíme-li zemřít, vytváříme-li si svůj vlastní svět, je-li každý nakonec sám v lhostejném vesmíru, jaký pak má život smysl? Proč žijeme? Jak máme žít? Není-li pro nás předem připravený řád, pak si každý z nás musí v životě vytvářet svůj vlastní smysl. Ale může být člověkem vlastnoručně vytvořený smysl dostatečně odolný, aby unesl jeho život? Tento existenciální dynamický konflikt pramení z rozporu bytosti, která hledá smysl, ale je vržena do vesmíru, jenž žádný smysl nemá."
(Yalom, 2006, str. 17)

Nuže, teď by se hodilo shrnout, že první a druhou základní záležitostí jsou smrt a svoboda, jen se mi to sem nechtělo citovat, protože tady nad těmi dvěma posledními záležitostmi potřebuji přemýšlet víc. A jestli jsem chtěla ještě něco dodat, tak jsem to zapomněla.

Když se budete vyhýbat tématu smrti, budete žít život plný úzkosti.

13. srpna 2017 v 14:30 | Fronésis |  Diligo
Já jsem moc nevěděla, co napsat do nadpisu, tak jsem se v něm snažila hned shrnout to nejdůležitější.

Zase se vracím ke svému oblíbenému tématu, kterým je smrt. Protože nedávno jsem někde zaslechla, že existuje internetová stránka, na které si můžete vybrat, jak chcete, aby vypadal váš pohřeb, co si na něm nechat zahrát za písničky a tak podobně. Tak jsem to samozřejmě potřebovala prozkoumat. Dnes jsem měla chvíli času, a tak jsem nepřemýšlela skoro o ničem jiném než o smrti.
Tenhle článek bude krátký a praktický - přiměly mě ho napsat pouze 2 odkazy, které tu s vámi chci sdílet, protože mi připadá důležité je vidět - přečíst nebo o nich popřemýšlet. První je ona již zmíněná stránka - je to hospicová iniciativa Moje smrt, která má zkrátka vést k tomu, aby se člověk mohl zamyslet nad tím, jak si záležitosti spojené se svou smrtí představuje. (Kolik procent lidí to totiž nikdy ani nenapadlo a jednají, jako kdyby byli nesmrtelní a měli tu být napořád?) Protože dokud člověk o smrti nebude myslet ani mluvit, bude to téma nejen velký zdroj existenciální úzkosti, ale ani jeho rodina nebude vědět, jak má vše tedy po jeho smrti zařídit. (A pak by vám na pohřbu nezahráli metal!!! - No dovedete představit tu hrůzu!? Oo= ) Nuže zkuste si to tady:


... A druhá stránka - na tu jsem se vlastně dostala odkazem z té první. Pokud už jste slyšeli o myšlence stát se po smrti stromem - nechat ho z těla pohřbeného vyrůst - a taky se vám ta představa docela líbí, pak si přečtěte tento rozhovor, který je velice podnětný. A pokud se vám ta představa nelíbí, tak si ho přečtěte taky a ona se vám líbit začne a to je potřeba:


A chcete slovo závěrem? (Několik desítek až set slov závěrem?) Společnost moderní doby a této civilizace tabuizovala téma smrti a skryla smrt pryč od našich očí a běžných zkušeností, protože si myslela, že nás tím uchrání od úzkosti ze smrti. Opak je pravdou. Smrt je ta nejpřirozenější věc na světě a v životě, stejně jako porod. Kdo s ní nemá zkušenosti, bude mnohem víc trpět úzkostí ze smrti. Někdy až za hranicemi zdraví ve smyslu patologií charakteru úzkostných poruch. (No - kolik lidí, kteří se vyhýbají myslet na smrt, jsou psychicky úplně v pořádku?)
Kromě toho, smrt je to, co dodává životu jeho hodnotu. Tím, že nás smrt limituje, nutí nás, abychom se sebou a ze sebe udělali něco a někoho lepšího. Nesmrtelnost by byla nejhorší trest - neexistovala by pro nás motivace dělat cokoli. Jen tím, že víme, že tu nebudeme navěky a máme málo času, který je velmi vzácný, se můžeme probrat a vynaložit ho nějak smysluplně na to, na čem nám záleží. Elisabeth Kübler-Rossová napsala, že "smrt je nejdůležitější věc v životě". V tomto smyslu se s ní dá souhlasit - díky smrti můžeme žít život takový, aby za to stál. Kdyby neexistoval konec, byli bychom živořící trosky bez záměrů. V rozhovoru je zmíněno, že "smrt přehází člověku životní priority". Ano, může být probouzejícím zážitkem, když vám někdo blízký zemře nebo se smrt jinak dostane blízko k vám - a může vás to opravdu změnit a obohatit, přimět více přemýšlet nad světem, vážit si života, užívat si ho a žít intenzivněji i s vyšším uvědomováním toho, že žijete. A budete šťastnější právě ve chvíli, kdy se v životě začnete věnovat tomu, co je smysluplné.
Fronésis