Květen 2017

Speak To Me

27. května 2017 v 20:26 | Veritas |  Diligo
Tak jo, jsem dojatá. Už zase jednou. Viděla jsem málo takhle úchvatných klipů. ♥

Musím hned zase jít, abych našla text a význam, jen to sem vložím...

Amy Lee - Speak To Me:


Citace měsíce VII

17. května 2017 v 20:40 | Fronésis
Mám tu porci kiwi a další porce nadšení z inteligentního textu je tady. Narazila jsem na něj předevčírem při psaní diplomky, v knížce Zármutek a pomoc pozůstalým od Naděždy Kubíčkové, nicméně ta není autorkou - je jí Bonett Steinová, takže je to sekundární citace. Idealisticky bych chtěla, aby tahle citace dokázala uvést na pravou míru to, co prožíváte, když vám zemře někdo blízký, a aby vás vedla k tomu, že ty emoce nebudete shazovat, ale naopak je autenticky prožijete, protože je to moc důležité (a když ne, tak potom teprve začínají problémy). Tahle žena moc hezky vysvětlila, co se v nás během toho procesu děje:

"Truchlit neznamená jen cítit smutek. Je to specifický psychologický proces, během něhož truchlící nabývají schopnosti oprostit se od některých citů, které vztahovali k člověku, jenž už neexistuje, a přenést svou lásku na živé lidi. Truchlení je náročná citová práce. Znamená to, že se soustředíme na své vzpomínky a necháme se dojímat pocity, které s sebou přinášejí. Je to boj s pocitem viny, že jsme toho mohli vykonat více, a se zlostí, že jsme zůstali sami. Znamená to, že uchopíme zpřetrhaná vlákna svého života a pokusíme se z nich utkat nový vzor. Znamená to, že se rozloučíme s člověkem, který už neexistuje."


(Bonett Steinová, ?, in Kubíčková, 2011, číslo stránky jsem si zapomněla opsat a je mi to úplně fuk.)

... Nicméně stejně vám přeji, abyste se s truchlením v životě setkali co nejméněkrát.

Fronésis

Google překladač

8. května 2017 v 21:13 | Veritas |  Latinitas
Neodpustím si dnes jeden vtípek, který mluví za vše. Myslím si, že vás to asi nijak moc nedojme, zvlášť pokud nejste posedlí latinou tak jako já, ale zkuste to alespoň brát jako varování - - - abyste tomu nevěřili, až tím proženete nějaký text v jazyce, který neznáte. Padají z toho samé pitomosti - věřte mi, nikdy nelžu. (o=0


... Vidíte? On to naprosto potvrzuje. (o=0 Není snazší důkaz než stvrdit výrok svými činy, že?

Hezké dny!

Veritas

Naposled...

5. května 2017 v 1:28 | Alétheia |  Cogitatia
... Aneb článek zasvěcený tirádě o prokrastinaci. (o=0

Zítra - teda vlastně dnes! - mě čeká poslední "normální" zkouška na vysoké škole, pak už budou "jen" státnice.
Tolik uvozovek již v první větě vypadá dost trapně... Abych to vysvětlila, ani ta zítřejší zkouška už vlastně není normální - není to nic v rámci semestru, co by se započítávalo do studijního průměru. Už i tahle zkouška stojí jaksi mimo. Ale stejně zažívám všechny tytéž pocity jako během obvyklého zkouškového: Nesnáším to. (o=0 Mám toho plné zuby. Vůbec mě to nezajímá (to je možná rozdíl oproti normálním zkouškám - ty aspoň bývají VĚTŠINOU zajímavější...), nechci se to učit, nemám na vybranou a musím, a tak straaašně moc prokrastinuji.

Citace měsíce VI

2. května 2017 v 10:07 | Veritas |  Legenda
Pozdě.

Abych byla upřímná, nechtěla jsem se na to vykašlat - často jsem přemýšlela co vybrat. Za ten měsíc jsem nic nenašla.

ALE dneska se učím na poslední zkoušku, jež mě čeká za několik hodin. Takže samozřejmě duchapřítomně prokrastinuji. A co jsem neudělala? Zamilovala jsem se do Johna Keatse. Jako by nestačilo to všechno ostatní dokonalé překrásno, do kterého jsem zamilovaná už dlouho, ale tohle mě nějak úplně sejmulo a mám pocit, že už vím, proč jsem nikdy nečetla poezii: Předtím jsem to nevěděla, ale teď vidím, že poezie je tak úchvatná, že kdybych ji četla pořád, tak bych taky pořád jen plakala, jak je to nádherné. Čili by to ze mě udělalo ještě mnohem méně funkčního a mnohem rozsypanějšího - to si nemůžu dovolit - člověka... (Topícího se v dokonalosti).

Takže jsem začala hledat na internetu co nejvíc z jeho tvorby, abych si ji mohla přečíst POTOM, což pro jednou výjimečně nechci odložit, ale opravdu to nechat na "potom" po zkoušce - - - a VRÁTIT se k tomu! Keats musel být výjimečný člověk - nevím o něm ještě vůbec nic, ale už teď jsem tady málem seděla v slzách. Tak jsem našla český překlad jeho Ódy na Melancholii - kterou jsem znala díky úryvku v písni Covered By Roses od Within Temptation, další náhoda - a přidávám tu část, která na mě nejvíc zapůsobila. Pozdě, ale za duben:

"Když melancholie tě přepadne,
jak liják z mraku náhle spuštěný,
jenž zvedá květům hlavy povadlé
a halí kopec jarní zelení,
syť smutek duhou v slané písčině,
rozmarnou pýchou oblých pivoněk,
svěžestí růže ráno na úbočí."

(John Keats: Ode on Melancholy, 1819; překlad Hany Žantovské; více tady)

... Tím chci jenom doporučit, abyste navštívili stránky toho cápka, který tam překlady má, a mohli z nich také mít radost. Anebo ještě lépe - ochutnat Keatsovu tvorbu a seznámit se s originálem, což právě plánuji, protože jsem se málem zcvokla z podoby jeho původního rukopisu. Krása! (o=0

Veritas