Listopad 2016

Jak se ubránit nežádoucí zamilovanosti - 2. část

17. listopadu 2016 v 21:42 | Fronésis |  Cogitatia

(Pokračování odtud.)


... A to nejtěžší - jak se zbavit oněch představ? (Tenhle článek už bude kratší a seznamy jsou opravdu na konci.)

Jak se ubránit nežádoucí zamilovanosti - 1. část

17. listopadu 2016 v 21:41 | Fronésis |  Cogitatia
Legendum: Tenhle dvojčlánek bude PŘÍLIŠ DLOUHÝ, rozvleklý, uspávací. Protože jsme nakonec usoudili, že v něm radši ponechám všechny detailně vysvětlované informace, neboť v informacích je síla. Pokud si v něm potřebujete najít, co chcete, a zároveň u toho moc nezestárnout, čtěte jen tučně vytištěné nápisy. A kdyby vám některý z nich připadal důležitý, pak teprve se zaměřte na jeho vysvětlení v daném odstavci.


(Tenhle obrázek od Gypsie Raleigh jsem sem musela dát pro jeho absolutní výstižnost.)

Citace měsíce I

17. listopadu 2016 v 18:58 | Fronésis |  Legenda
Dneska jsem se překonala a strávila jsem celý den (= vlastně kolik jsem stihla - něco přes 3 hodiny...) v knihovně. Napsala jsem seminárku. Celou. Seminárku, kvůli které jsem předtím dva měsíce v kuse (sprostě) nadávala a propadala stresu a pocitům beznaděje - že kvůli něčemu tak nesmyslnému přicházím o drahocenný čas k psaní diplomky a bude ZLE. Jenže ta seminárka mi nakonec trvala, v přepočtu, asi 5 hodin. A to jsem se ještě na konci přinutila vykašlat se na její dohánění k dokonalosti, abych ji už poslala a neřešila a mohla jít dělat něco dalšího.
Takže se nestačím divit, co se to děje: Seminárka se dá napsat za den! Bylo to tak vždycky? Nejsou to vždycky dva týdny! Oo= Dva týdny volného času promrhaného v hluboké marnosti. Spíš tedy asi spoustu času zabere to rozčilování kolem. To se mi však asi stalo poprvé. Kdybych byla věděla, že to bude tak v pohodě - a taky že díky výběru mého oblíbeného tématu (existenciální pohled) mě to dokonce bude bavit a nebude to úplně až tak bezesmyslné - tak bych ji napsala klidně už koncem září. Výhodou ale asi je, že tím, jak jsme nikdo nevěděli, co máme psát a jak ty jeho divné, abstraktní, nespecifikované, naprosto vágní požadavky pojmout, a taky že ji nikdo nikdy nebude číst, lze ji odeslat prakticky v jakékoli podobě. (o=0 Ostatně proto ji jde napsat tak hroznou formou - jenže mně jako perfekcionistovi se to samozřejmě nedaří. /o= Řekněme, že se to začínám učit. A nevím jistě, zda v posledních 4 měsících, anebo v posledních 2 dnech. xo=

Proč ale píšu všechny ty kecy? Já vím, že jsou zahlcující. V té knihovně ale, když jsem se dívala na knížku Logoterapie ve výchově od Elisabeth Lukasové, německé dosud žijící vynikající logoterapeutky a přímé následovnice V. E. Frankla, jsem objevila takový hezký a moudrý odstaveček o mezilidských vztazích. Připomněl mi Perlsův výrok o tom, že nemůžeme mít žádná očekávání vůči druhým lidem, protože ten mi hodně pomohl. Tenhle Lukasové odstaveček jsem si tedy vyfotila a řekla jsem si, že Vám ho tady předám. Protože to prostě může být obohacující. Protože je to výborně formulované. Protože každý z nás se z toho může učit.

A tak se zrodil nápad na rubriku Citace měsíce. Navozuje to sice pocit závazku, že bych každý měsíc musela něco hledat / číst / uveřejňovat, ale možná to není tak těžké, protože se s úžasnými texty setkávám poměrně běžně - a pokud ne, bude to alespoň další důvod. Bylo to hezké právě v tom, že tady na vás tak kašlu, až se hory zelenají a moje počítadlo dosahuje (nulových) rekordů návštěv. To mi nevadí (o=0, ale bylo by hezké občas uveřejnit něco smysluplného, tedy z hlavy někoho moudřejšího, než jsem já. (Těch hlav jsou miliardy, stačí jen číst.) A jde to kdykoli v průběhu daného měsíce a může to být cokoli. A když nic nenajdu, tak se nezblázním. Juhůůů, další bourání perfekcionistických zdí, jen do mě. (o=0

Takže tohle je krátký (ano, je tristní, že obal dárečku je rozsáhlejší než dáreček samotný....) text od Elisabeth Lukasové:

"V úhrnu lze říci, že vztah mezi ldmi je závazný a nosný tehdy, když není založen na vzájemných přáních - a zvláště ne na přání být milován. Jen lidé, kteří jeden druhého přijímají, což ve svých konečných důsledcích znamená: kteří se vzdali snahy chtít druhého změnit a jsou ochotni mu i tak poskytnout blízkost, porozumění a podporu - jen takoví lidé jsou způsobilí k lásce. A to (což právě zmíněný paradox završuje) k poskytnutí právě takové lásky, na jejíž obdržení se sami vzdali nároku. V takto vznikajících dlouhodobých stabilních vztazích jsou pak takoví lidé těmi "vyvolenými", kteří jsou (aniž by si to přáli či tomu nějak napomáhali) často váženi, oblíbeni a také milováni, což pozvedá jejich vědomí vlastní hodnoty. Kromě toho to bývají oni, kteří - a to je zrovna tak nanejvýš paradoxní - často motivují druhé lidi k tomu, aby se přece jen trochu změnili, a to z vlastní vůle, bez donucování, nýbrž stále přijímaní ve své jedinečnosti."

(Lukasová, 1997)

... A né že od toho teď utečete! Po vás se taky něco chce, když už jste si citaci měsíce přečetli: Zůstat u toho. Vzít si to k srdci. Nechat to na sebe působit a v průběhu dalšího života si na to vzpomenout, aby vám to mohlo být k užitku. Aby právě váš život mohl být v tomto smyslu kvalitnější.

... A ještě jeden cápek

6. listopadu 2016 v 13:43 | Veritas |  Diligo
Tohohle týpka mi ukázal kamarád. Je to další z neuvěřitelných hudebních nástrojů - PVC varhany nebo "rimba tubes". Zvukově to sice není tak krásné a kouzelné, jako byly skleničky, kalimby nebo jiné cinkání, ale přesto jde o velice pozoruhodný mechanismus - a uznejme, on je fakt hustej: