Kolibříci

22. dubna 2015 v 20:45 | Alétheia |  Somnia scribenda
Konečně tu byli!
Dnes ráno... V mojí hlavě:






Byl to bohužel jeden z takových těch poměrně nejasných snů. Kdy si nedokážu vzpomenout ani na to, jakým způsobem se pohybujeme krajinou, ani na to, co mi táta o kolibřících řekl, jakmile jsem spatřila prvního z nich - pokud táta vůbec něco řekl. Sny, kdy si na přímou řeč prostě nevzpomínáte nebo si jí nejste jistí. Pro jednoduchost napíšu to, o čem si myslím, že si to tak pamatuji:

Pohybujeme se směrem z kopce, jako bychom sjížděli nějakou řeku (nejspíš v Krkonoších), ale na nic takového si přesně nevzpomínám. Jen vím, že po levé straně sotva 1 metr ode mě rostou nějaké květiny, nad kterými se vznášejí kolibříci. Proto také ignoruji okolní přírodu - - - kolibříci!!! Když spatřím prvního z nich, jsem jím naprosto uchvácená - nikdy bych nečekala, že je uvidím v Česku. Další kolibříci poletují dál vždy s několikametrovým odstupem. První, kterého jsem spatřila, má, myslím, světleji modro-bílé peří (a i když je to nepravděpodobné, myslím, že je pruhovaný). Je neuvěřitelně droboučký, neměří snad ani čtyři centimetry a jeho křidélka nejsou v letu vůbec vidět, jak rychle se míhají. Působí dojmem, jako kdyby ve vzduchu visel na místě. Nevzpomínám si, že by měl tvar ptáčka - buď je sen příliš nejasný, anebo nemám dostatek času si kolibříka prohlédnout důkladněji - vypadá spíš jako vznášející se malé, roztomilé, heboučké něco. Nevzpomínám si ani na to, zda má kolibřík onen charakteristický dlouhý zobáček. Co je však nejzajímavější na celém snu, oni se nás nebojí. Natahuji k němu ruku dlaní vzhůru, opatrně a pomalu, abych jej nevyplašila, a když mám dlaň pod jeho tělíčkem, dokonce se k ní přibližuje, jako by se na ni chtěl posadit (další porce mého údivu). Napadne mě, že jsou asi již na turisty zvyklí. V ten okamžik v dlani cítím jemné vibrace, skoro jako u letu čmeláka, jen bez toho bzučení. Je to úžasné, mít kolibříka několik centimetrů nad dlaní.
A mám dojem, že i my se pohybujeme okolo nich rychle, proto si jej nemůžu prohlédnout lépe. Vím, že ti následující kolibříci (byli tam alespoň 3 nebo 4) mají jiné barvy - myslím, že mohli být červení nebo oranžoví (?), ale jeden z těch dalších vypadá stejně jako ten první, který se mi líbil nejvíc. Také se s ještě jedním kolibříkem pokouším stejným způsobem "zkamarádit".

Ale potom se sen změnil v nějakou jinou scénu. Proto jsem si na něj vzpomněla až asi 2 hodiny po probuzení. Byla jsem z něj velmi nadšená - o kolibřících se mi nikdy předtím nezdálo (jen ledňáčci, vlhy, strakapoud, dudek, zvonohlík... Ještě někdo?). A představa, že bych si na ten sen dnes vůbec nevzpomněla, je hrozná. (o=0
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama