Prosinec 2014

Labutí jezero

29. prosince 2014 v 19:47 | Veritas |  Diligo
Tak jsem byla včera ve Státní opeře na Labutím jezeře. A bylo to krásné. Zcela jiný zážitek, než když Labutí jezero jenom posloucháte ze sluchátek, a přitom se učíte, obědváte, běžíte do školy a ještě k tomu to musíte vypnout před koncem, což dokáže zkazit odpoledne. Nakonec nevadí, že se takhle krásné sny plní až několik let poté, co k vám poprvé přišly v podobě malého, hezkého nápadu...


(Fotografiemi odkazuji na stránky Národního divadla, odkud pocházejí.)

Výstava koček

6. prosince 2014 v 23:43 | Alétheia |  Cogitatia
Tak jsem byla dneska poprvé v životě na výstavě koček. Nedovolila bych si tam nejít, protože jsem ještě pořád přesvědčená, že kočky by vlastně mohly být antidepresivní nejvíc ze všeho. Tak trochu jsem se bála, že si z výstavy odnesu nějaké opuštěné koťátko, které by potřebovalo nový domov, i když vím, že nic takového udělat v žádném případě nesmím. Naštěstí jsem se zvládla "jenom dívat".
A bylo to tam vskutku velkolepé! Co ubikace, to vznešená hromada chlupů (tedy když nepočítáte kočky Sphynx...), pokud možno co nejlépe schovaná před zraky návštěvníků, anebo alespoň otočená hlavou na druhou stranu. Přítomnost na tom místě nutila člověka k nenarušitelnému širokému úsměvu. Nadšeně jsem chodila kolem nich (viděla jsem jich něco kolem tří set) a některým z nich jsem potřebovala říct, jak překrásné mají oči a jak kouzelnou mají srst a jak jsou boží. Byly nádherné. Většina z nich měla srst podobně dlouhou a dokonalou, jakou má naše kočka. Mnoho z nich patřilo k norským lesním - ty také moji kočku barevně připomínají nejvíc:

(Takhle vypadá norská lesní kočka. Není moje!)

... Nutno poznamenat, že jsou opravdu nádherné.

Jak zvládat smutek, stres a vztek?

4. prosince 2014 v 19:56 | Fronésis |  Cogitatia
Synchronicity se dějí. Taky proto nám dnes ráno řekl ten cápek přednášející na úvodu do práce s klientem, že se máme zamyslet nad tím, jaké používáme strategie zvládání zátěže, jak které fungují a jaké bychom mohli doporučit ostatním - ať už klientům, nebo rodinným příslušníkům. Zatímco já se tím tématem zabývám aktivně týden a dva dny a aktivně nad ním každý z těch dnů přemýšlím (pasivně ještě mnohem, mnohem déle...), a tak se při jeho zadání domácího úkolu začínám široce usmívat. A taky proto teď sedím tady (v uších Cry For The Moon doprovod, po pravé ruce stydnoucí mátový čaj a proti-osamělostního křečka...) a přemýšlím nad tím, jak definovat copingové strategie. Jestli to vlastně nejsou zkrátka takové "maličkosti, které dělají lidi šťastnými". Myslím, že někdy jo. A někdy je to mnohem, mnohem složitější.
Takže, abych to vysvětlila: Tenhle článek by mohl pomoci každému. Protože by mohl být o něčem, co se každého z nás týká. Kdo nikdy nebyl smutný nebo naštvaný? (Kéž by šlo nebýt...)
A...
Co je to coping?
(Čtěte [kouping].)