Sofiin svět

5. ledna 2013 v 22:22 | Fronésis |  Libri
Název článku je jednoduchá a nejstručnější možná odpověď na otázku, která byla položena coby téma týdne. Dílo Sofiin svět od skvělého norského autora, učitele a filosofa Josteina Gaardera určitě mnozí znáte. A teď už zbývá jen vysvětlit, proč je to právě ta kniha, kterou si vybrat, když můžete zvolit jen jednu jedinou...





Sofii Amundsenové se blíží patnácté narozeniny, chodí na střední školu a její život je v mnoha ohledech úplně normální. Jednoho dne ji však podivný dopis s prostou otázkou "Kdo jsi?" přiměje začít uvažovat. Není zcela jednoduché na takovou otázku odpovědět - a proč jí vlastně takový dopis přišel? Kdo ho poslal? Otázka tedy vyvolává mnoho dalších, a protože brzy následuje další záhadná pošta, Sofie je nucena přemýšlet nejen o sobě, nýbrž i o světě, vesmíru, životě a všem ostatním, o čem se přemýšlet dá. Neznámý odesílatel se jí totiž rozhodl poskytovat korespondenční kurz filosofie. Nejprve přijde vždy obálka s otázkami, nad kterými se má Sofie zamyslet, a následuje výklad o daném filosofovi a jeho nesmrtelných myšlenkách.

Milá Sofie, lidé mají různé záliby. Někdo sbírá staré mince nebo známky, někdo má nejraději ruční práce, jiný tráví většinu volného času nějakým sportem.
Hodně lidí s oblibou čte. Ale je velký rozdíl v tom, co čteme. někdo čte jenom noviny nebo komiksy, někdo čte rád romány, zatímco další dává přednost třeba knihám o astronomii, o zvířatech nebo o technických vynálezech.
Jestliže se zajímám o koně nebo o drahé kameny, nemohu čekat, že se o ně budou zajímat i ostatní. Jestliže napjatě sleduji všechny sportovní přenosy v televizi, musím chápat, že ostatním se sport může zdát nudný.
Je ale něco co by mělo zajímat nás všechny? Existuje něco, co se týká všech lidí, nezávisle na tom, kdo jsou nebo kde ve světě žijí? Ano, milá Sofie, takové otázky, které by měly zajímat nás všechny, existují. A právě o nich bude pojednávat tento kurs.
Co je nejdůležitější v životě? Pokud se zeptáme někoho, kdo žije na hranici hladu, bude odpověď znít: jídlo. Pokud stejnou otázku položíme někomu, kdo mrzne, bude odpověď: teplo. A pokud se zeptáme člověka, který se cítí osamělý a opuštěný, jistě odpoví, že přátelství a lidská společnost.
Pokud jsou všechny tyto potřeby uspokojeny, zbývá ještě něco, co lidé potřebují? Filosofové se domnívají, že ano. Domnívají se, že člověk nemůže být živ jen chlebem. Všichni lidé samozřejmě potřebují jídlo. Všichni potřebují i lásku a péči. Ale všichni lidé potřebují ještě něco. Potřebujeme najít odpověď na otázku, kdo jsme a proč žijeme.
Zajímat se o to, proč žijeme, tedy není žádný nahodilý zájem jako třeba sbírat známky. Kdo se o takové věci zajímá, zajímá se o něco, o čem lidé diskutují tak dlouho, jak žijí na této planetě. Proč vznikl vesmír, zeměkoule a život, je otázka vážnější a důležitější než to, kdo na minulé olympiádě vyhrál nejvíc zlatých medailí.
Nejlepší způsob, jak se k filosofii přiblížit, je položit si několik otázek:
Jak vznikl svět? Je za vším, co se děje, nějaká vůle nebo hlubší smysl? Je život po smrti? Jak nás vůbec takové otázky napadly? A především a hlavně: Jak máme žít?
Takové otázky si lidé kladli ve všech dobách. Neznáme kulturu, která by se nezabývala tím, kdou jsou lidé a jak vznikl svět.
Další filosofické otázky, které bychom si mohli položit, v podstatě už ani nejsou. Ty nejdůležitější jsme právě vyslovili. Historie nám však předkládá na každou z nich spoustu různých odpovědí. Je tedy mnohem jednodušší si filosofické otázky klást, než na ně odpovídat.
I dnes si každý z nás musí na tyto otázky najít vlastní odpovědi. V žádné encyklopedii na světě nenajdeme, zda Bůh existuje nebo zda je život po smrti. Encyklopedie nám nedá odpověď ani na to, jak bychom měli žít. Ale přečíst si, jak jiní lidé před námi odpovídali na tyto otázky, nám může pomoci při utváření vlastního pohledu na svět.
(str. 22 - 24 v 1. vydání, 1995)

Dovedete si představit lepší způsob rozšiřování svých obzorů než čtením zajímavého příběhu? Možná ano, ale tahle kniha je bezvýhradně nejlepší učebnicí filosofie, kterou můžete najít. Pokud jste ještě dost mladí na to, abyste se s filosofií ve škole dosud nesetkali, doporučuji vám přečíst si Sofiin svět už teď (pokud se nenecháte odradit jeho délkou). Jednak nemusí mít každý to štěstí studovat filosofii u tak dobrého učitele, jakého jsem třeba potkala já, a jednak - čím dřív vám budou otevřeny tyhle kouzelné dveře, tím lépe. Děti jsou nejlepší filosofové, jak známo, takže čím jste mladší, tím méně ze schopnosti divit se a zajímat se jste zatím ztratili. I dospělým však může tato kniha mnohé přinést, připomenout jim, co je důležitější a že nemáme brát svět jako samozřejmost.
Lhala bych, kdybych řekla, že mi Sofiin svět nezměnil život. A protože nikdy nelžu, potřebuji ještě jednou zdůraznit, že tato knížka je naprosto neobyčejná, výjimečná, úžasná a snad i strhující. Obsahuje úplně všechno a nic v ní nechybí. Dokonce jsem si v poslední době začala myslet, že záhada, která Sofii celou knihou provází - tajemná Hilda, jejíž identitu nemůže Sofie nijak zjistit - je od Gaardera vskutku geniálním tahem; je to tak kreativní myšlenka, že naprosto překračuje běžně zažité hranice příběhů a dostává čtenáře do několika dalších úrovní skutečnosti... Nebo neskutečnosti? Kromě dopisů s úvodními otázkami k zamyšlení o nadcházejícím tématu a dopisů s lekcemi o stěžejních filosofech od antiky až do současnosti (přičemž dopisy později nahradí skutečné kurzy) totiž Sofii chodí i pohlednice adresované jakési Hildě, kterou nikdy v životě neviděla. Když pak začne u sebe nacházet i její věci, záhada je ještě větší... A svět kolem Sofie se mění.

Sofie obrázek obrátila a teprve teď pochopila, že je to pohlednice. "Hilda Knagová, u Sofie Amundsenové..." Norská známka a razítko "oddíly OSN", 15. června 1990.
15. června! Vždyť to má Sofie narozeniny!
Na lístku stálo:
"Milá Hildo, předpokládám, že slavíš své patnácté narozeniny. Anebo je už po nich? No, nakonec není důlžité, jak dlouho Ti ten dárek vydrží. Svým způsobem Ti vydrží celý život. Ale znovu Ti gratuluji. Teď už možná chápeš, proč Ti posílám lístky k Sofii. Jsem si jist, že Ti je předá."
(str. 129)

Poprvé jsem Sofiin svět otevřela, když mi bylo 16. Četla jsem ho tenkrát několik měsíců, protože mě zdržovala povinná četba ze školy, ale stálo to za to. Ještě žádná jiná kniha za to nestála tolik. (Potom jsem ji četla ještě podruhé - a vím, že to také nebylo naposledy.) Vzpomínám si, že jednou cestou ze školy v tramvaji mě napadlo přečíst dvěma kamarádům kapitolu o Freudovi (protože ho zbožňuji); měla jsem pocit, že i někteří lidé v té tramvaji poslouchají (možná jim to vadilo, ale nikdo si nestěžoval...), a pak jsem pokračovala cestou do metra a stáli jsme ještě dlouhou dobu ve stanici a já četla a četla a nesmírně mě to bavilo. V den, kdy jsem Sofiin svět dočetla, jsem si uvědomila své pohnutí - sice to není nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy četla, ani není moje nejoblíbenější (to je ostatně těžké určit, pokud čtete opravdu hodně rádi), ale rozhodně je tou nejhodnotnější knihou. Změnila mě, seznámila mě s tolika filosofy a tolika myšlenkami, že z ní čerpám doposud, a to i při testech na vysoké škole, a i když si z ní přirozeně nepamatuji všechno, to obohacení je nezanedbatelné. Právě v ten den jsem bezpečně věděla, že kdybych si měla vybrat jednu jedinou knihu, kterou si nechám nebo vezmu někam s sebou (protože tak si prý museli volit lidi odvezení do koncentračních táborů), byl by to Sofiin svět. Je to jedinečná kniha vhodná na pustý ostrov, protože sice ji nečtete jedním dechem, abyste zapomněli na své ztroskotání (ale ze zkušenosti vím, že stačí na zahnání hrůzy z právě prožité nejhorší noční můry! To zas jo (o=0 ...), a ani se tam nedozvíte, jak vyfiltrovat z vody sůl a mikroby nebo zabít tuleně a ugrilovat si ho, tak vám přesto dá nejvíc, kolik potřebujete s sebou na začátek cesty k moudrosti. A po té bychom se všichni měli pokusit kráčet. Už jen proto, abychom objevili, jak dát smysl konkrétně tomu našemu životu. Protože s povrchností těžko naleznete štěstí - pokud tedy prahnete po tom skutečném a nestačí vám jen pocit štěstí navenek, který skrývá hluboké zoufalství.

Ano, o filosofii by se skutečně měli zajímat všichni. Ale ani zdaleka to tak není a nikdy ani nebude. Filosofie - přeci jen to musím napsat - se překládá jako "milovat moudrost" nebo "láska k moudrosti" (jméno Sofie je právě moudrost), což je přesně to, čím se filosofové vyznačují... Řekla bych láska ve smyslu úcty. Moudrost je skutečně moje nejvyšší hodnota od té doby, co jsem se probrala, otevřela oči a mysl a začala o světě a životě přemýšlet. Jsem za tu změnu neskonale vděčná a přála bych každému, aby si jí prošel a pocítil její hodnotu. A závěrem vás moc prosím - nikdy nepište slovo "filosofie" se Z... Je to fakt odporný zvyk. (o=0 Ztrácí se z něj potom jeho smysl.
Fronésis


PS: A ještě něco - zkuste si na ten ostrov také vzít zápalky... A rozhodně si je s tou knížkou nijak nespojujte!!! Ale zápalky se vždycky hodí. (o=0
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grey.t grey.t | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 12:52 | Reagovat

Filein je ve skutečnosti spíš přátelská láska, myslím. Erotická láska je eros, mania je něco jako touha, pak je agapé, to je taková ta pečující, mateřská. Někde jsem měl oskenovanou jednu stránku z Lásky a jiných nemocí, kde se tahle řecká slovíčka pro lásku vysvětlovala.

Co se filosofie týče... asi víš, co si o ní po všech těch věcech myslím... Ale Sofiin svět si třeba někdy přečtu. Třeba někdy, až už nebudu filosofii studovat a budu jí zas moct mít aspoň trochu rád a v úctě.

"Další filosofické otázky, které bychom si mohli položit, v podstatě už ani nejsou." A já bych zrovna tvrdil, že jsou a že jsou sice zbytečnější, ale je jim přikládán mnohem větší význam. Epistemologické a otázky a skepticismus a podobné věci... to bohužel do filosofie taky patří. A taky logika. Brrr.

2 Fronésis Fronésis | 6. ledna 2013 v 20:06 | Reagovat

Tome, ale já přeci vím, že to není erotická láska! (o=0 Naopak nemám ráda, jak si lidé myslí, že láska je jen jedna jediná možná... Jen jsem si myslela, že je to "filia", a nevím, jak jsem na to přišla, prostě nesmysl. Ale téhle lásky si cením mnohem víc než erotu, a nejvíc si cením storgé - znáš? (o=0 Vlastně asi ne, protože to píšeš o agapé... Storgé má být láska rodiče k dítěti (nevím, zda i naopak, asi ne...?), ale agape má být taková ta nepochopitelná a bezpodmínečná k někomu úplně na jiné úrovni. Což jsem napsala blbě, ale jsem naprosto vycucaná a už se mi dneska nechce dál myslet. (o=0
Ten druhý odstavec... Je mi to líto a pořád tomu nerozumím.
Taky mě napadlo, že asi další otázky jsou, ale ta věta mi nějak připadá vtipná. A ten zbytek toho, co píšeš, jsem samozřejmě nepochopila. (o=0

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 23:17 | Reagovat

[2]: Prostě takové ty píčovinky o tom, jestli něco můžeme poznat a jak, jak vlastně myslíme a co všechno můžeme považovat za skutečné, když myslíme. Například Hume, myslím, tvrdí, že nemáme žádný důkaz příčiny a následku, než zkušenost, že když kopneš do míče, tak míč odletí a že to tak zatím bylo vždycky. Ale tu příčinu ve skutečnosti neznáš, protože ji tam nevidíš, jen vidíš dva na sebe navazující děje. (Asi to nedává smysl, ale to bude asi pointa).

Ten druhý odstavec... prostě mám filosofie plné zuby, slovo "dobro" nemůžu ani cítit, natož pak Sókrata či Platóna.

Vidíš, možná to tak je, já si u agapé nebyl jistý, měl jsem pocit, že je to ta bezpodmínečná, ale zase wikipedie říkala něco jiného (já si totiž agapé zase vygooglil)... Ale když se prokoušu těma skenama, tak to i najdu...

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 23:25 | Reagovat

Tak bacha! :D
"Nejznámější řecké slovo pro lásku je erós a týká se erotické(pohlavní) lásky k určitému člověku, energie a touhy.Mania je pomatená láska - žárlivá, majetnická,nezřízená, obsedantní, "silná jako smrt" a stejně tak nebezpečná. Storge je náklonnost bez citových projevů, přátelství spočívající na společných zájmech, nikoliv na sexualitě. Agapé je altruistická láska, tichá, štědrá, oduševnělá.Mnozí by řekli, že i masochistická, neboť dokáže ustoupit,pokud si myslí, že je to pro milovanou osobu nejlepší, a je připravená radostně a pokorně plnit všechna její bezcitná přání. Naprostý protiklad k agapé tvoří pragma, pragmatická láska, založená na něčem, co přínáší oběma stranám konkrétní užitek, a tento užitek je podmínkou pokračování vztahu."
(Hih, je to na straně 111 :D )
Ale žádné slovo o filein.

5 Alétheia Alétheia | 7. ledna 2013 v 16:31 | Reagovat

[3]: Máš pravdu, asocianismus - minulý týden jsem se to učila, prý že existují tři typy asociací a tahle kauzální je jenom naučená. Jak píšeš o tom zvyku, že to tak bylo vždycky, že ten míč se pohnul.
Ten druhý odstavec - je mi to celé nesmírně líto. ... Pokusíme se s tím ještě něco udělat, jo?
Tak jo. Podle té definice manie si ji (bohužel) úplně živě dokážu představit, jaké by to bylo, kdyby se mi něco tak ********* stalo. Přijde mi zvláštní, že tady se ty typy lásky uvádějí jinak. Sice už nevím, kde jsem je vzala (myslím, že na ografologii.blogspot.com - je to nejlepší stránka), čímž bych tomu věřila víc než wikipedii, ale pokud je storgé fakt takhle jednoduchá, tak je taky důvěrně známá. A ta str. 111 je v jaké knize? (o=0

6 grey.t grey.t | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 18:28 | Reagovat

[5]: V lásce a jiných nemocech. Ale nejsem si jistý, jestli psychologovi, psychiatrovi, neurologovi a bůh-ví-co ještě je Yoram Yovell nebo jak se píše, můžu věřit, že se vyzná v řečtině a filosofii. Ale konec konců... kdo se v ní vyzná, že...

Mimochodem: ἔστι ὁ φίλος ἔτερος ἐγώ

7 Alétheia Alétheia | 25. května 2014 v 20:12 | Reagovat

[6]: Tome, proklatě, je fail, že odepisuji až o rok a půl později (skoro), ale o Yovellovi vím tak měsíc, ale vlastně ho neznám, a o té knížce jsem slyšela, a máš pravdu, tolik toho zvládat nemůže, protože je především izraelský psychoterapeut, který se zaměřuje taky (logicky!) na izraelské problémy. Znám od něj Nepřítel v mém pokoji (nebo tak něco), kde je to snad i zdůrazňováno v anotaci.
Vím, že to asi číst už nebudeš (tedy myslím tenhle komentář), ale ještě jsem chtěla napsat, jak nedosažitelná mi agape připadala, když o ní mluvil M. ve vztahu k Ježíši apod. (Ježíš je cápek, ale zas tak duševně vysoko, abych ho agape-milovala, asi nebudu ještě dlouho...), ale podle té definice, co jsi Ty uvedl tady výše - s tím ustoupením a tak, tak teď, proklatě na třetí, připadá mi, že tenhle prvek se zatím vyskytuje v každé mojí zamilovanosti, která má být přece eros! A proklatě nijak mě to netěší! )o,= Ale to ustupování je pro mě asi tak charakteristické jako spánek. /o= Hmmm. Další námět k přemýšlení. Ovšem dostali jsme se už moc daleko od tématu, avšak děkuji Ti za Tvé komentáře, jsou vždycky podnětné a obohacující. (o=0

8 Alétheia Alétheia | 25. května 2014 v 20:12 | Reagovat

[6]: (PS: Ten nápis fakt nerozluštím (o=0. Ale jsi šikulka, vypadá to skvěle. ♥)

9 grey.t grey.t | E-mail | Web | 25. května 2014 v 21:04 | Reagovat

[8]: esti ho filos heteros ego - přítel je druhé já :)

10 Alétheia Alétheia | 25. května 2014 v 22:27 | Reagovat

[9]: Jé... (o=0 Děkuji! To je krásné.
Já zas miluji:
Amicitia colenda est, cum sine ea vivi non possit.
(Takže je to pravda. Nejde bez něho žít. Jen nevím, koho k tomu odcitovat, ale... Jestli měl pravdu, pak je to DOGMA.) ♥ (o=0

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama