Tři Měsíce a jedna hvězda

27. července 2012 v 0:51 | Septen-Triones |  Somnia scribenda
... A tak vzniklo nedorozumění, zatímco jeden brilantní nápad zanikl, uhynul za bolestivého úpění mezi ostatními.
Protože to zní moc krutě, přinesla jsem si Deník Snů, který je překrásný, aby byl život tohoto nápadu vykoupen snem o třech Měsících a jedné hvězdě, který se mi zdál před téměř pěti nocemi a obsahuje dva mé přátele, z nichž jedné jsem ten sen rovnou věnovala na uvítanou. Takže budu kopírovat ze tří různých zdrojů a kdo ví, kdo se v tom má vyznat...
Jasné je jedno: Blog.cz si za to může sám tím svým tématem týdne. Protože Měsíci se odolat nedá. S každým dalším Úplnkěm to cítím intenzivněji - a s každou další zataženou nocí, kdy Úplněk nemohu spatřit, je mi to také čím dál víc líto.

Vrátili jsme se do stejného penzionu na Orlík, všichni jako předtím. Je noc, a když už se připozdívá a všichni odcházejí spát, všimnu si neobyčejně kouzelného Úplňku na obloze dokreslené hvězdami. V tu chvíli vím, že ho musím vyfotografovat.
Snažím se najít správné místo, odkud bude Měsíc vidět nejlépe a nekrytý stromy, což mne zavede doleva přibližně směrem k vyhlídce. Nyní je zde však jiná zahrada. Už stojím na ideálním místě, prohlížím si Měsíc skrz displej a připadá mi, jako by k tomuto místu byl i blíž. Náhle zjistím, že Měsíce jsou tam vlastně tři! Vypadá to, jako by přes skutečný Měsíc prosvítala jakási planeta, ale usoudím, že to musí být také Měsíc a že je velmi jasná noc, když jej vidím. Takhle se tam přes sebe navzájem překrývají tři Měsíce a září trochu fialově, jako by je někdo upravil v grafickém programu a chtěl z nich udělat fantasy obraz.
V okamžiku, kdy chci stisknout spoušť, zjistím, že jsem na soukromém pozemku, a lidský hlas nebo psí štěkot mě vyžene zpátky na naši zahradu. Tady překážejí větve paprikovníku, takže by fotografie nebyla podle mých představ, a kromě toho výjev na obloze zakryly mraky.
Přesto se musím posléze vrátit. Možná jsem mezitím sama spala a vzbudila se později v noci, každopádně se vracím do zahrady i s Adélkou, která chce snímek Měsíce získat taky, a dokonce je tam i Tom. Mám nejasný pocit, že jsme na místo přijeli autem (nebo jsme jím absolvovali cestu odtamtud zpět), ale je to nesmysl, zahrada je přeci hned za dveřmi a kromě toho nikdo z nás neřídil. Když už se konečně dostaneme někam, odkud by šlo Měsíce zvěčnit, zjistím dvě znepokojivé věci - na obloze zůstaly jen dva Měsíce, takže scéna již nepůsobí tak úchvatně jako předtím, a co hůř - začíná svítat! Musí už být skoro ráno, začátek rozednívání, vybledlé světlo se dere skrz mraky kolem a vím, že už ho bude jen čím dál víc a černá tma se nikdy nevrátí, takže už nikdy nebude možné vyfotografovat tři Úplňky v celé kráse. Jsme velmi zklamaní.

Dál již nic s Měsíci nesouvisí.

Celé tohle dějství mohlo trvat nanejvýš pět minut. K dodatku ve jménu snu - jedna hvězda - řeknu jen tolik, že se odehrává druhý den o několik set metrů výš na rozhraní lesa a louky, které tam ve skutečnosti také nejsou. Potkávám jsem zde Sharon den Adel a v improvizované angličtině (která ve snech dopadá lépe než ve skutečnosti) ji prosím, zda bychom se spolu mohly vyfotografovat. Dál už nechci pokračovat, abych ty doposud hezké sny nezkazila zlobou, neboť v tomto okamžiku jsem zatím cítila jen čím dál intenzivnější radost, věříc, že se mi za okamžik splní skoro největší sen. Nyní zůstaňme u toho, že Sharon to skutečně nevadí a neuvěřitelně laskavě se na mě usmívá. Na tom, co se zkazilo později, už nezáleží....
Mohu jen dodat, že úplný konec snu byl zase příjemný, protože se v něm ocitám v bytě jejích rodičů (ona je tu také), kde jedné místnosti dominuje obrovské, až ke stropu sahající akvárium s desítkami druhů malých rybiček - a rybičky jsou vždycky povznášející. Zapamatovala jsem si z nich jen jednu jedinou, jež má bílou barvu a uši. Musejí to být nejspíše ploutve, avšak místem na hlavě, kde jsou situované, ale i oblým tvarem naprosto připomínají malá ouška.

Snů o téhle hvězdě se mi zdála už spousta, dokonce ještě lepších, ale nic z toho nelze samozřejmě nazvat noční můrou. Jen mne zarmoutilo, že oba náměty snu musely skončit zklamáním. Často mi ve snu velice záleží na tom, abych pořídila nějakou dobrou fotografii, a po procitnutí vždy lituji toho, že ten skvost na paměťové kartě vlastně nemám. (o=0 Jen ve snu je totiž příroda tak nadpřirozeně krásná... Je krásná i v realitě, ale ne tolik. Zde se však nepodařila ani jedna z fotografií. Zajímalo by mne, zda to má nějaký význam. Ale to už je jiná starost, rozhodně s Měsícem nesouvisí vůbec.

A moonbeam shines bright in the city of angels,
Guiding the dreamers back to life.
And they'll do the same, every tomorrow
Till the pain subsides.

Tak. Příště bude možná sen o vražedné krásce Cyanocitta cristata, se kterou měl jednou velký problém Sheldon Cooper.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama