Karmínový kontrast

21. června 2012 v 0:00 | Septen-triones |  Somnia scribenda
Dívám se do zrcadla, když mi po obličeji začíná pozvolna stékat krev.

Ovšemže patří mně. V levé tváři, necelé tři centimetry pod okem mám čerstvou, otevřenou ránu. Je asi horizontální a celkem dlouhá. Netuším, kde se tam vzala, a ani nezvednu ruce, abych s ní něco udělala. Nebolí mě. Začíná se plnit krví, která jako by měla neobvykle čistou, působivou barvu. Natočím se lícní kostí k zrcadlu a chvilku krev sleduji. Všimnu si, že mám bledý obličej, a usměji se. Když ze mě tak teče krev, v kontrastu s ní působím ještě bledší, než bych považovala za možné a o čemž se mi (doteď) nikdy ani nesnilo. A v tom zrcadle je můj obličej mnohem hezčí než obvykle.
Tedy pro úplnost, obvykle na něm není hezké vůbec nic. Ale teď vypadá krásně. Jako bych měla hladkou a jemnou kůži, skoro až nadpřirozeně, dokonce i vlasy vypadají upraveně, a do toho ta tmavě červená, trochu snad do temně růžového odstínu zbarvená krev... Obvykle nemám ráda, když mi teče krev, stává se to až moc často, a ani teď přímo nejásám, ale vypadá to zkrátka nádherně. Místo abych se ji snažila zastavit, jen uchváceně pozoruji rudý potůček dělící se na dva užší a směřující dolů po mé tváři... V tom zrcadle jsem změněná k dokonalosti.

(Jde-li vše i nadále tolik špatně dobře, tak se teď učím chemii a hned tak nepřestanu, což může být ještě větší noční můra než všechna moje krev dohromady. Ještě nikdy v životě jsem neměla takový úspěch a zároveň takový vztek jako teď. Držte mi palce, ať nikoho fyzicky nenapadnu, protože se mi strašně chce někoho zabít; tím spíš toho, kdo je blízko. A raději se proto nepřibližujte...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama