Ambivalentní postoj k minulosti

29. dubna 2012 v 21:30 | Fronésis |  Cogitatia
Chtělo se mi zneužít i tohle téma týdne, tak celý den přemýšlím, jak to zařídit, aby byl co nejkratší a tudíž méně na obtíž. Tentokrát proto nechci nic definovat, stejně čas uspokojivě definovat nelze. Mám čas asi deset minut, tak uvidíme, jak moc selžu...
Ale zároveň bych chtěla, aby to byla pravda.

K minulosti mám totiž dost ambivalentní postoj a už mě začíná vyčerpávat to neustálé váhání, co z toho si mám vybrat, a skákání od jedné možnosti k opačné. Chtěla bych si to ujasnit. A proto bych asi ráda psala o těchto dvou stranách mince, které možná dobře znáte, anebo si budete myslet, že je padlé na hlavu řešit něco takového. Ale každý z nás je ovlivněn právě svými zkušenostmi, které udávají jeho úhel pohledu, dokud nepřijde někdo moudřejší a neukáže i jiný možný. A čím víc úhlů, tím lépe. Tím chci říct - pokud můžete, napište do komentářů ten váš, jinak tohle nebude mít smysl.

Vlastně jediné, co bych od tohohle článku chtěla, je, aby mi někdo vysvětlil tohle:

Jak je možné, že můžeme minulost zároveň milovat, idealizovat si ji, zbožňovat tolik lidí a zážitků v ní, neustále na ni zasněně a sentimentálně vzpomínat a považovat ji za to jediné dobré v našem životě s tím, že již nic lepšího pravděpodobně nepřijde, a proto ho vidět jako jednu jedinou, nádhernou a nepřetržitou, bezpečnou a známou vzpomínku na něco, co už se nedá získat zpět, a tak v ní chtít setrvat bez nutných změn, které nám nesnesitelný čas čím dál rychleji a neúprosně hází pod nohy, a každé ráno litovat, že už tu není, a každý večer se bezmocně divit, jak mohl den skončit tak rychle, a proto si přát vrátit čas, abychom si znovu užili to štěstí z krásných dob, které minuly, stará přátelství, lidi, místa, hračky a hry z našeho bezstarostného a náhle odcizeného dětství, ale také chtít vrátit čas proto, abychom napravili děsivé množství chyb, kterých jsme se dopustili, neboť tolika svých činů v minulosti litujeme, přesně si vybavujeme okamžiky, ve kterých jsme selhali, zlá slova, která jsme řekli, tváře lidí, kterým jsme ublížili, všechno strašné, co jsme napáchali, a víme, odkdy začalo vše jít k horšímu, zatímco nás ničí vědomí, že minulost je naší součástí, podle které nás lidé soudí a nikdy nás neuvidí jinak, než jací jsme byli, i když jsme se chtěli změnit i změnili, protože na nás hledí skrz brýle názorů z minulosti, a tak nás trhá na kusy skutečnost, že nás naše minulost bude pronásledovat se všemi následky až do smrti, neboť zkrátka nelze začít ještě jednou, říct si že "odteďka budu žít nový život", protože naše identita je pořád stejná až do konce?

...
Tohle doposud nejdelší souvětí mé "minulosti" se nedá tak snadno vstřebat, aby na tu otázku (ano, vskutku je to pořád otázka) mohl člověk odpovědět. Napadly mě dvě věci, které mohou problém dvou protichůdných postojů k minulosti alespoň trochu vysvětlit, ale bohužel jsem mezitím tu první zapomněla, když jsem psala. Takže budu improvizovat a první změním; potom následuje ta druhá, nezapomenutá:

Rovnováha. Je jasné, že není vše úplně černé ani úplně bílé, na všem zlém je něco dobrého, blablabla. Ale aby to bylo tak nepochopitelně ... protichůdné v sobě samém?!? Nějak se s tím nedokážu smířit. Možná je dobře, že je v tom ta rovnováha, jako ostatně ve všem. Minulost jako by byla balancováním mezi krásnými vzpomínkami a hromadou lítosti nad chybami, tedy pokud si je člověk dost bere k srdci a uvědomuje, pokud vůbec přemýšlí nad tím, co udělal. Možná záleží i na osobnostním ladění. Ale když stojí dva pohledy na minulost doslova proti sobě, přičemž záleží jen na situaci, který z nich si vyberu, tak to přeci nemůže dávat smysl! Jde snad něco zároveň tolik milovat, ale zároveň tolik chtít změnit od samého základu?
Nevím zkrátka, co z toho si mám vybrat. Proto také doufám, že mi pomůžete v anketě.

Šance. Šance v budoucnosti. Tím chci říct, že každý další den a každý další pohled vpřed nám nabízí stejné množství potencí, jako kolik jsme jich už promrhali (tzn. nepředstavitelně a nekonečno), k tomu, abychom se sakra hodně snažili o to, aby naše budoucnost nebyla tou katastrofou, jako kterou ji vidí pesimisté jako já, ale aby vážně za něco stála, neboť potom pomáhá utvářet tu hezkou minulost. Má to smysl! Úspěchy vycházejícími z úsilí z našeho nitra, z nebetyčné a smysluplné motivace, totiž převážíme tu zlou stránku minulosti. Čím víc událostí budeme považovat za pozitivní - a to může být jen naší zásluhou - tím lepší naše minulost samozřejmě bude a její zlá stránka pro nás do jisté míry nebude tak závažná.
Pořád je tu ten problém, že to krásné uteklo; jistě, může být i jiné krásné, ale smířit se s tím "jiné" bývá pro někoho těžké, pokud dost lpěl na tom starém krásném. Avšak zasloužíme-li se o to, aby v budoucnosti, která se mění v minulost každým nepolapitelným okamžikem, už nestálo nic, co bychom mohli později řadit mezi důvody, proč je minulost špatná (přičemž je jasné, že to nelze vždy zařídit), možná ten boj o jednotnost v chápání minulosti vyhrajeme, přikloněním na lepší stranu jejího hodnocení.

A nyní úzce související úryvek z písně The Last Time od Within Temptation:

"Life is the choices we make, I hope you'll awake before it's too late."

Poměrně snadná definice života, že? Tím už se však dostáváme trošku jinam.
A druhá věta je klíčová. Tohle si často připomínám právě proto, abych se koukala snažit, aby moje beznadějná budoucnost za něco stála, protože, jak jsem už psala u zoufalství, je moc lehké vzdát se lenosti. Ta písnička je přesně o tom! Naposledy se snažit pomoci někomu jinému vyhrabat se z bahna... Protože on sám to nechce. Raději bude svůj drahocenný čas dál zabíjet, a tak jeho minulost nebude stát za nic, protože na svou budoucnost kašle. Naštěstí já už nějak vím, že to poučení bývá kruté.
Což mi připomíná, že jsem tu čtvrthodinu psaní překročila o dvě hodiny (i když mezitím jsem dělala spoustu jiných věcí) což byl také zabitý čas, jenž jsem mohla vynaložit mnohem smysluplněji.
Ale co, teď už je to minulost...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama