Prosím, podpořte svým hlasem projekt "O krásách naší země"!

9. června 2018 v 13:05 | Alétheia |  Diligo
Jedna andělská kreativní holka měla úžasný smysluplný nápad popularizovat krásné a mnohdy zapomenuté české památky ve fotografiích pomocí projektu "O krásách naší země". Dozvědět se víc a hlasovat pro ni, abyste ji podpořili k výhře finančních prostředků v tomto start-up projektu, můžete na:


... Protože ten nápad může být přínosný pro spoustu lidí, inspirativní a radostný, a má to smysl. Takže MOC PROSÍM, věnujte těch několik kliknutí a podpořte ji a nejlépe sdílejte dál s kýmkoli, komu několik kliknutí nevadí nebo i kdo by měl rád památky. (o=0 Budu vám moc a moc vděčná.

Alétheia
 

To je ale překvapení.

29. dubna 2018 v 21:05 | Alétheia |  Cogitatia
Nesuicidovala jsem. (o=0 To jen kdybyste si to podle designu a dlouhé odmlky třeba logicky domysleli. Kupodivu pořád žiju dál a pořád přemýšlím o sebevraždách a jiných existenciálních otázkách a pořád se setkávám s čím dál větším množstvím lidí, kteří se o suicidium pokusili a mluví o tom jako by nic. (Pracuji na příjmovém oddělení v psychiatrické léčebně a cítím se tam šťastně, smysluplně, vděčně a spokojeně.)

A to je asi ten hlavní důvod, proč jsem sem tak dlouho nic nenapsala. (o=0
Až teď. Jenom jsem si tak vzpomněla, že mám blog. xo= Že mám blog, na který jsem zapomněla, a taky jsem na něj tenkrát ještě předtím zapomněla napsat, že už asi nebudu mít čas sem dál psát, protože jsem začala úplně nový život a blogu jsem se spokojeně vzdala. Zrovna tohle pondělí jsem dávala dohromady množinu věcí, kterých jsem se vzdala - a blog jsem tam úplně zapomněla uvést. xo= Je potřeba se vzdát obrovské spousty věcí, když si chcete jít přímočaře za tím nejdůležitějším. (Což je nedosažitelná idea vlastních harfových skladeb hraných v mollových tóninách a zpívaných v latině. - I v tom mi ta práce, pravda, trošičku překáží.... /o= )

Vzpomínám si, jak jsem sem naposledy chtěla něco napsat: To bylo těsně před začátkem Nového roku, kdy jsem si chtěla dát na chvíli pauzu od učení na státnice (z toho mi bylo PŘÍŠERNĚ) a přidat sem jako citaci měsíce jeden dokonalý výrok odrazující od sebevraždy. No ale na tabletu mi to moc nešlo, a tak jsem to za okamžik vzdala a šla se cpát těmi úžasnými paprikovými brambůrky a osaměle pozorovat ohňostroje. (Jenom na chvilku, pak se dál učit.) Nádherná, perfektní podoba oslavy Silvestra, jakou jsem si vždycky přála: Byla jsem sama doma, žádný alkohol a žádní lidé, se kterými se necítím dobře; nikdo neotravoval. Jen vlastně já jsem otravovala kočku, když jsem se příliš angažovala uklidit ji do bezpečí před tím explodujícím rámusem, zatímco jí spíš víc vyhovovala ta podlaha v předsíni. Byla to noc jako stvořená pro sebevraždu, dodal by nějaký nemístný vtipálek ve mně (protože tehdy v tom období byla taková úplně každá noc...), ale možná mě to tenkrát ani nenapadlo a popravdě už ani nevím, co jsem se vlastně učila. Tedy samozřejmě klinickou psychologii. Ale nevím jakou otázku konkrétně.

No ale to jsem odbočila, nechci být zabíhavá a sentimentální a nostalgická (ale jsem). Chtěla jsem jen napsat, že citace měsíce už se nekonají. Protože blog se nekoná. Protože sice to chvilku možná i žilo, ale nikdy to nebyla moje priorita, nikdy jsem si nevyhradila patřičné množství času na to přetvořit ho doopravdy k obrazu svému a dát sem všechno, co mi proběhne hlavou, a tak to pak umřelo. A teď, jak se po státnicích díkybohu život změnil asi o 300 %, už v něm prostě na blog nemám čas vůbec. (Teď jsem píšu jen proto, že jsem se vykašlala na vaření, takže zítra budu obědvat instantní polévku a konzervu hrášku, což je super, je tam hodně proteinů.) Protože nemám čas skoro na nic, a když už mám čas, tak si celkem rozumně volím jakékoli lepší možnosti. Umění volby prý patří k dospělosti. Nemůžu říct, že bych byla dospělá (co byste po mně v těch něco-mezi-pětadvaceti-a-sedmadvaceti chtěli!?), ale jsem hrdá na to, že jsem se alespoň do jisté míry naučila nevybírat si sr****. Takže pečlivě zvážit každé noty pro harfu, jestli mi stojí za to se tu skladbu naučit, když je můj životní čas tak omezený. Takže začít knížkami od Yaloma a Frankla a pak teprve obrátit zrak k beletrii, a to ještě jen k nějaké. Takže se vykašlat na některé lidi, které prostě v životě nepotřebujeme... A tak dále. Ústřední myšlenka prostě je:

JEDNOU BUDEME VŠICHNI MRTVÍ.

(Kam si to jenom nechat vytetovat???)
... A tak je potřeba si dobře rozmyslet, jestli má cenu plýtvat časem na nesmyslnosti. Tudíž blog odpadne v podstatě jako první. Jestli se tady někdy zhmotním, tak to bude z největší náhodnosti spočívající v tom, že jsem se s vámi chtěla podělit o něco pozoruhodného. To zas celkem chci - nechat si tu možnost otevřenou, protože sice je teď kairos odejít a zabalit to (blog!, nemyslím to jako suicidální dvojsmysl), ale na druhou stranu to nemusím hrotit natolik, že bych něco uzavírala a mazala a ničila - koneckonců je to pořád moje a napsala jsem sem toho celkem hodně, tak proč sem jednou za x měsíců něco nevysliznout, že? Jako například nyní tohle video s Janou Bouškovou hrající Vltavu:



.... Ale to už je opravdu asi všechno.

A dilema dne? - Suicidovat, či nesuicidovat?
- Suicidovat.

... A když už jsme u toho, odpovědět bych mohla i v rámci celého života:
- Suicidovat, či nesuicidovat?

- Nesuicidovat.

Dobrou noc. (o=0
Alétheia

PS: Nezapomeňte si užít zítřejší Úplněk. To byste mě naštvali. (o=0

Epica - Attack On Titan

12. ledna 2018 v 11:07 | Alétheia
Měli byste vědět, že Epica vydali nové EP, Attack On Titan. Jedná se o cover verze skladeb k nějaké anime videohře, údajně japonské texty přepsali do anglicko-latinských (a ta orchestrace je zcela samozřejmě strhující). Zvláštní je, že o tomto EP je toho na internetu strašně málo k nalezení, přestože jsou to už asi 3 týdny (20. prosince) - nezanechali informaci ani na Instagramu, ani na FB, včera jsem to tam schválně prohledávala... Oo= Nevím proč. Ale hudba je naštěstí někde dostupná, (o=0 takže tady přidávám písničku, která se mi z těch 4 líbí nejvíc:

Epica - If Inside These Walls Was A House:


... No a ty další tři skladby jsou samozřejmě taky pecky, dostala mě Dedicate Your Heart!. Nicméně, nechápu, kde na to chlapci (a Simone) berou ten čas, protože mám dojem, že jezdí jedno turné za druhým... A do toho ještě stihli nahrát tuhle úchvatnou velkolepost?!? Oo= Je v tom něco nadlidského, že? (o=0
 


Citace měsíce XIII

29. listopadu 2017 v 20:49 | Alétheia |  Legenda
Pořád čtu Yalomovu Existenciální psychoterapii, jsem jí vděčně pohlcená už vlastně tolik měsíců, že by sotva mělo smysl teď citovat cokoli jiného... (o=0 Takže dejme se doho. Následující ukázka mě uhodila do očí a hned jsem věděla, že chci za listopad vybrat právě ji - je moc krásným, dokonce snad nejlepším shrnutím toho, jak nám v intenzivnějším a plnějším prožívání života může pomoci klíčová probouzející zkušenost - konfrontace s vlastní smrtelností. Dejte, prosím, té myšlence šanci. Jedná se o dopis, který poslala Yalomovi jedna pacientka, jež si během návštěvy jeho skupinové terapie žen s rakovinou uvědomila, že vlastně nežila svůj život, nýbrž žila pro svého manžela - a ten ji opustil. Na rozdíl od oněch žen však ještě měla čas svou situaci změnit. Po skončení terapie se obrátila k životu, který jí zbýval, a dokázala si ho postavit zcela podle sebe:

"Uvědomila jsem si, že oněm ženám s rakovinou není třeba připomínat nevyhnutelnost smrti; že uvědomění si smrti jim pomáhá vidět věci a události v těch správných rozměrech a že napravuje naše všeobecně chabé pojetí času. Život přede mnou může být velmi krátký. Život je vzácný, nepromarněte jej! Snažte se využít každý den co nejvíce tak, jak považujete za hodnotné! Přehodnoťte své priority! Zkontrolujte své hodnoty! Nic neodkládejte! Jednejte!
Například já jsem hodně času promarnila. Čas od času jsem mívala živý pocit, že jsem jen divákem nebo náhradníkem, který sleduje drama života zpoza kulis, ale vždycky jsem doufala a věřila, že jednou budu na pódiu stát já. Samozřejmě bývala období, kdy jsem žila intenzivně, ale spíše mi život připadal jen jako zkouška na "skutečný" život přede mnou. Ale co když smrt přijde dřív, než začne ten "skutečný" život? Bylo by tragédií uvědomit si, až už je příliš pozdě, že člověk vlastně skoro vůbec nežil."

(in Yalom, 2006, str. 186-187)

... Nuže... Žijte! (o=0

A.

My Indigo

12. listopadu 2017 v 19:48 | Alétheia |  Diligo
Pravděpodobně jste si již všimli...

Sharon den Adel - My Indigo:





Citace měsíce XII

29. října 2017 v 12:01 | Fronésis |  Legenda
Celý měsíc jsem se nemohla rozhodnout mezi několika texty, žádný nebyl výrazně důležitější než jiné... Nakonec přidávám jeden krátký a prostý, který se mi velice líbil, a věřím tomu:

"Lidé jsou mnohem nešťastnější, než by si člověk myslel... A zásadní skutečností je, že neexistuje nic takového jako dospělý člověk."

- řekl neznámý kněz Andrému Malrauxovi (in Yalom, 2006, str. 21).

... Z knihy Existenciální psychoterapie, kterou už několik měsíců čtu a budu číst až do konce života s neskrývanou vděčností, protože je to zatím to nejdůležitější literární dílo, ke kterému jsem se kdy dostala:

Yalom, I. D. (2006). Existenciální psychoterapie. Praha: Portál.

Jak Alissa mluví o veganství

19. října 2017 v 13:07 | Fronésis |  Cogitatia
Tohle video mě hodně potěšilo. Už nějakou dobu jsem chtěla napsat článek o tom, jak (u)dělat v životě něco opravdu smysluplného, a nakonec to asi není potřeba, protože ona to v tomhle videu shrnuje moc hezky. Takže se povinně podívejte - a budete muset myslet trochu anglicky (a rychle):


... Dostává mě, jak moc je v tom všem rozumná. Tak nějak s ní souhlasím asi ve všem, čemu jsem z toho porozuměla. (o=0

Dream Too Much

30. září 2017 v 22:29 | Alétheia |  Diligo
Nic naplat, dáme si tu mamču s depresivní strukturou osobnosti ještě jednou. (o=0

Amy Lee - Dream Too Much:




Sen plný rasismu

27. září 2017 v 11:22 | Alétheia |  Somnia scribenda
Normálně bych se dneska nezdržovala psaním blogu, ale zdál se mi sen, který na mě silně zapůsobil, a tak bych ho tu chtěla zaznamenat.

Rok.

26. září 2017 v 22:52 | Alétheia |  Cogitatia
Dneska, teď, plus mínus dvě hodiny (spíš teda zpátky) je to přesně rok, co jsem začala psát diplomku. A nejhorší na tom je, že jsem ji ještě pořád nedopsala. Oo=

Něco bude

17. září 2017 v 21:58 | Alétheia |  Diligo
Tak jsem koukala, že mi YouTube předhodilo Imperfection. V docela příhodnou dobu, možná. U Evanescence mám už celá léta pocit, že kašlou na všechno. (o=0 I když, kdybych měla miminko, asi bych taky už kašlala na všechno. Těžko říct. Takžeee... Jsem si říkala, že by bylo hezké sem ten klip přidat prostě proto, že Evanescence vydají nové album, o kterém ale vlastně není korektní říkat, že je to nové album, nýbrž nějaké projektové album či co. - Svým způsobem další kašlání na všechno, není-liž pravda? (o=0

Ale Imperfection je nová a já se na ni nezlobím, i když mi ten klavír na začátku připomíná něco jiného a už dávno známého. Stejně jako určitá sekvence melodie před posledním refrénem - lidi, no tak, tohle už tady jednou bylo, přiznejte si to... (Konec Your Star, ale pšššt!) Nicméně ty smyčce a ta jedovatost té písničky jsou vskutku moc příjemné. Užijte si to:

Evanescence - Imperfection:



The Eagle Flies Alone

11. září 2017 v 17:36 | Alétheia |  Diligo
Potřebujete trochu uřvané a nezaměnitelné Alissy? Já jo... Vždycky, když mám vztek, tak Arch Enemy jsou nejlepší volbou. A před několika dny vydali nové album. Které jsem ještě ani nestihla docenit. Chci sem prostě jen tak nacpat tenhle klip...:

Arch Enemy - The Eagle Flies Alone:


... Čím víc se na to dívám, tím víc... Nemůžu si pomoci, ale je to prostě úžasně efektní. (o=0

Citace měsíce XI

4. září 2017 v 14:27 | Fronésis |  Legenda
Dnes sem s potěšením přidávám další poezii. Autorem je Filip Gülsen, jehož sbírku Láska už není, co nikdy nebyla mi půjčil Tom, čímž mu nesmírně děkuji. Tahle básnička mi teď totiž dělá velkou radost. Líbí se mi sebevražedná poezie, a navíc se to hodí k tomuhle designu blogu.

Nuže...

"I když tvé oči jsou andělské

Ne, nechci už zažít lásku jako trám.
Chci na trámu viset a pokud možno sám..."

(Gülsen, 2016, str. 32)

Skvostné, že? (o=0

A dnešní řešení dilematu - suicidovat, či nesuicidovat?
Suicidovat.

Hezké pozdně letní dny.
Fronésis

Je to tady, je to tady!!!

1. září 2017 v 22:03 | Veritas |  Diligo
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!

... Těšili jste se na EP The Solace System od Epiky? A taky jste zapomněli, že je dnes 1. září? Nebo spíš že se to právě 1. září týká???

Tak já jsem se právě málem zcvokla dokonalostí nad Architect Of Light, na kterou jsem se nejvíc těšila. Nuže, pro dnešek je to jasné - nesuicidovat, nýbrž poslouchat pořád dokola a těšit se na tričko s tímto dokonalým, dokonalým, dokonalým artworkem:

Epica - Architect Of Light:



... A já vím, že to slovo opakuji až moc často. (o=0 Ale copak snad nesouhlasíte?!? Oo=

Zapomenuto VIII

25. srpna 2017 v 18:53 | Alétheia |  Delevi
Osmý design (fakt!? Mně se zdá, že už musí být přinejmenším dvanáctý...!) ....

Suicidovat, či nesuicidovat?

(srpen 2017 - doposud)

The End Of The Book

25. srpna 2017 v 15:31 | Veritas |  Diligo
Veskrze stoprocentně čistě pozitivní písnička. - Pro děti. (o=0 Ten klip prostě musíte vidět. - A užít si ho celý.

Amy Lee - The End Of The Book:



Další články


Kam dál